Očima Davida Jareše
Konec vyhořelého ředitele Schwarze
15.05.2015 20:00 Glosa
Pražští radní v úterý poměrně nečekaně odvolali ředitele pražské záchranné služby Zdeňka Schwarze po 16 letech ve funkci. Situaci neunesl a radního pro zdravotnictví označil za slabého manažera a svůj vyhazov jako šikanu odborářů.
Schwarz má pravdu, že záchranka pod jeho vedením dosahuje skvělých výsledků, že ji vybudoval z problémové a ztrátové organizace a že Pražané mají k dispozici službu světové úrovně. Zapomíná však, že je za to stále chválen a důvod vyhazovu to nebyl. Skončil, protože nepochopil, že post šéfa veřejné organizace předpokládá skvělé výsledky, ale navíc i to, že osoba v této funkci bude disponovat i širšími kvalitami.
Schwarz dlouhodobě nedokázal vyjít se svými zaměstnanci, záchrannou službu řídil přísně autokraticky a nesnesl kritiku nebo odlišný názor. V tak náročném a stresovém prostředí jistě není čas na diskuse a místo na hlasování, nicméně komunikace by měla mít úroveň. Vulgární nadávky zaměstnancům, vyhrožování, přesuny z místa na místo hraničící se šikanou nebo odmontování kuchyňské linky na operačním středisku poté, kdy dispečerky požádaly o zvýšení platu, rozhodně není chování šéfa městské příspěvkové organizace počátku 21. století v Evropě. Absence lidské slušnosti k podřízeným není trestná, ale každopádně je nepřijatelná. Kdyby se tak choval k zaměstnancům ve vlastní firmě, nikdo by ho neodvolal, ale nejspíš by zkrachoval. Záchranná služba však má jistý příspěvek od zdravotních pojišťoven a města, zákazníky dodává osud a organizace nepatří řediteli, ale Praze, tudíž se tam nemůže chovat, jak chce. Přestože je v úzkém slova smyslu schopný vedoucí.
Pražští konšelé jej odvolali, protože neuměl komunikovat se zaměstnanci ani s městem. Schwarz si za 16 let zvykl, že si na záchrance může dělat, co chce. Současný radní je zřejmě první, který mu něco vážně vytkl. Po dokončení auditu, který mapoval nejen hospodaření, ale i vztahy uvnitř organizace a potvrdil nedostatky ředitele (i odborů) ve vzájemné komunikaci, navrhl mediátora, který by vztahy urovnal. Obě strany odmítly, odborářům se po zkušenostech s ředitelem lze stěží divit, pro ředitele to však byla vstřícná nabídka ze strany města a příležitost, aby předvedl své manažerské kvality v personálních otázkách. Mediátora odmítl a svůj přístup nezměnil, jako vrcholový manažer tedy selhal. Nevyhodnotil situaci, jen se uraženě stáhl, že do jeho ZZS nikdo nebude mluvit.
Radní by byli hloupí, kdyby toto nechali bez odezvy. Navíc se jim samozřejmě hodilo, že se uvolní křeslo v důležité městské organizaci, prokáží činnost ve chvíli, kdy se jim v jiných oblastech příliš nedaří, a především se jim podařilo zamezit stávce, kterou hrozili odboráři na celostátní úrovni. Sice ho odvolali poněkud nešťastně, když byl v zahraničí, takže to vypadá, že se ho báli. Víc se však asi báli vlastních stran, které by nebyly nadšené z houkajících sanitek po celé republice kvůli sporům v hlavním městě.
Odborářům se ze Schwarze podařilo vyrobit problém, který tak dlouho otloukali politické reprezentaci o hlavu, až podlehla a ředitele obětovala. Kritici radních tedy mají částečně pravdu, že vedení metropole podlehlo odborům. Zapomínají však, že kritika ředitele měla reálné základy, které bez hrubého nátlaku nebyl ochotný žádný radní v minulosti vyslyšet. Schwarze nevykopla hrstka odborářů, odborová organizace za dobu trvání krize ztrojnásobila počet členů a zastupovala třetinu zaměstnanců. Na české poměry nevídaný poměr svědčící, že nešlo o spory několika zhrzených jedinců s tvrdým ředitelem, ale širší a hlubší problém. Kvůli pár křiklounům by se nejspíš neaktivizovaly odbory na centrální úrovni. A zaslouží poznamenat, že odbory konaly přesně v duchu, v jakém mají: hájily zájmy zaměstnanců proti zaměstnavateli, to je jeden výdobytků svobodné demokratické společnosti.
Schwarz na stránkách záchranky reagoval zveřejněním úspěchů za své šestnáctileté působení. Především v prvních letech jsou skutečně impozantní a jeho nástupci mají na co navazovat. Přehled je velmi důkladný a zahrnuje vše, od nového sídla, pořízení moderní techniky, zlepšení kvality práce až po diplomy v různých soutěžích. Výčet postupem času ukazuje, že už ředitel přináší méně nových impulsů a spíš se soustředí na konzervování dosaženého. To je v mnoha ohledech správné, ale také to může být problém jeho vyhoření, čemuž by se po 16 letech nikdo nedivil. I jeho obrana tak paradoxně naznačuje, že mohlo být načase povolat do záchranky někoho nového.
Mimo jiné podle tohoto seznamu mezi úspěchy pražské záchranky patří i zvolení ředitele Zdeňka Schwarze senátorem v roce 2008 a seriál Sanitka 2. V čem je to úspěch záchranky těžko říci, ale ředitele a důvody jeho odvolání to docela dobře ilustruje.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.