Lednička pro České dráhy

Popravte mě, zavraždil jsem průvodčího! I tak se může cítit zákazník Českých drah, který prožil následující prázdninový příběh.

K jízdám po železnici používám slevový průkaz, takzvanou kilometrickou banku, a ročně s ajznboňáky najedu až čtyřicet tisíc kilometrů. Žádný věrnostní odznak mi ale ředitel dráhy na klopu nepřipnul, až onen prázdninový den v odpoledním rychlíku z Brna do Ostravy...

Pravda je, že jsem porušil „pokyny pro cestující“ a kilometrickou banku nestačil vyplnit před nástupem do vlaku. Už před Rousínovem jsem ale průvodčího požádal o propisku a průkaz vypsal. Cestu z Brna do Ostravy jsem přitom měl předplacenu, kilometrická banka se hradí již při zakoupení v nádražní pokladně.

Průvodčí byl neoblomný. Za pozdní vypsání zaplaceného cestovního dokladu se rozhodl udělit trest. V průkazu znehodnotil všechny kupony a žádal i pokutu v hotovosti, ačkoli má právo vymáhat jen jeden druh penále. Diskuse se nekonala, ve Vyškově přišlo vyloučení z přepravy, průvodčí ještě snaživě přivolal spřátelené modré uniformy.

Policejní eskortu problematika kilometrické banky nezajímala, žádala průkaz totožnosti. Vyslovil jsem přání, nechť se jako první legitimuje průvodčí. Následoval nacvičený chvat a už mě vyškovští „esenbáci“ vlekli nástupištěm. Zajištění na stanici trvalo tři hodiny, další vzkazy od policie a železnice přišly minulý týden.

Provinil jsem se proti veřejnému pořádku, čeká mě přestupková komise v místě bydliště. Dráhy žádají pokutu ve výši 2603 korun; zpozdil jsem už notně zpožděný vlak o šest minut. Když nezaplatím do patnácti dnů, hrozí mi exekuce.

No dobře, pokusím se vylepšit služby Českých drah a panu exekutorovi vnutím svoji novou domácí ledničku. V jídelních vozech rychlíků se totiž permanentně prodává teplé pivo s lapidárním vysvětlením, že vagony slouží již přes třicet let, a lednice proto chladí z posledních sil.