Bitvu o Hrad lze nahlédnout i jako střet akademických světonázorů. „Český“ profesor Klaus i „americký“ professor Švejnar jsou ekonomové. To nezaručuje, že jejich pohled na svět je tentýž. Ekonomie není jednolitá věda. Její ukotvení na pomezí věd společenských a přírodních způsobuje drolení do mnoha škol myšlení. V pozadí každé z nich je – jakkoli se navenek věda tváří převážně technicistně – filozofický světonázor.
Švejnar představuje „ekonomii hlavního proudu“. Její obsah se dá zhustit do poselství: jedinečnost lidského bytí je nakonec vždy kvantifikovatelná v podobě rovnic a parametrů (na jejichž základě lze pravděpodobnostně předpovídat budoucnost).
Klaus plave v hlavním proudu ekonomické vědy napůl. Ne zcela mimo, ale mnohem více než Švejnar zdůrazňuje filozofické aspekty, jež leží za teoriemi. V tom smyslu je Klaus hlubinně filozofující, intuitivní ekonom, jenž užívá i selského rozumu. Švejnar pak ekonom povrchně počtářský, holdující exaktnímu dokazování. Klaus vyznává liberální trh (a prostředí vůbec), kde jedinečné lidské jednání je co nejméně omezováno a šablonováno.
To vysvětluje, proč se Václav Klaus nedokázal prosadit ve špičkových ekonomických žurnálech. Ty dnes nepublikují nic mimo hlavní proud. Abyste byli v současném světě považováni za špičkové ekonomy, musíte být zejména matematiky. Kdo míní, že život je neměřitelný, nemá šanci. Jeden z největších moderních myslitelů – Friedrich August von Hayek, ekonom nobelista – by dnes do špičkového žurnálu žádný svůj klasický text nejspíš neprosadil. Pravděpodobně by o to ovšem ani nestál – k měření lidské společnosti cítil silný odpor. Viděl v něm sociální inženýrství inklinující k totalitě. Hayek (jehož pohřeb byl v roce 1992 o dvacet minut odložen, aby ho tehdejší ministr financí ČSFR mohl stihnout) současného českého prezidenta silně ovlivnil.
Švejnarova ekonomie hlavního proudu má svou vírou v měřitelnost lidského osudu blíže k sociálnímu inženýrství než volnotržní filozofie Klausova. Že by byl americký ekonom demiurgem? A proč ne? Dle aktuálního výzkumu se sedmnáct procent profesorů v USA nad padesát let (Švejnarova věková skupina) označilo za „levicového radikála“.
Nepřekvapí tedy, že Klaus je v kampani zatím lidštější, intuitivní (vyslovuje alespoň nějaké názory), zatímco ze Švejnara čiší bezpohlavnost, neboť plave, jak je zvyklý, uprostřed hlavního proudu – nyní nikoli ekonomického, leč politického, jen nic nezkazit, nevyhranit se, vše matematicky precizně vyvážit.
Foto: Robert Zlatohlávek
