Pátečník Jaromíra Slomka
Má krásná slečno Mášo
03.06.2016 06:00 Recenze
Pokud je nám alespoň dvacet, minulé století si ještě pamatujeme, jeho počátek si však můžeme leda představovat - podle architektury, výtvarného umění, hudby, literatury, dobových i historických filmů atd., zajisté i podle techniky, pars pro toto nechť je kefemlejnek po babičce. A ještě jeden zdroj zrcadlí atmosféru starých časů často velmi sugestivně: korespondence. To je i případ knihy Krb neporušitelného přátelství.
"Velectěná a roztomilá slečno, osud umíněně a rozhodně si přeje, abych na Vás vzpomínal," napsal 23. dubna 1901 z Berlína do Prahy student Arne Novák (21) slečně Marii Veselíkové (19 a den), do níž byl zamilován do té míry, že si nemohl pomoci a musel alespoň v dopisech sílu svého citu opakovaně naznačovat.
Tentokrát končil pukrletem: "Smí se těšiti na Vaše větičky cizelované nástrojem nejdokonalejším Váš nejoddanější Arne Novák?", jindy zase: "tisknu Vaše ručky ke rtům a těše se na Váš brzký list jsem Váš nejoddanější Arne Novák" nebo "Vyřiďte, prosím, milostivé paní matince mé uctivé ruky políbení a panu otci výraz nejhlubší úcty. Vám líbá Vaše ručky a těší se na Vás Vám cele oddaný Arne Novák".
A když adresátka napsala ve svém listě zdrobnělinu Novákova křestního jména, zatetelil se budoucí velikán blahem: ",Pane Arnoštku' bylo hezounké!" Ach. Marie (či Máša) Veselíková (1882-1948) byla inteligentní mladá dáma, snad i půvabná, dovedeme-li se vžít do dobového vkusu. Vyšší dívčí školu ve Vodičkově ulici v Praze už měla zdárně za sebou, zajímala se o literaturu, chodila do literárního salonu Růženy Svobodové, kde se vídala s Arnem Novákem, svůj intelektuální hlad sytila jako hospitantka na univerzitních přednáškách Hostinského,
Masarykových, Vrchlického... S přítelkyní Marií Brichtovou se vydala do Paříže, kde dívky pobyly od února do července 1902 (tři roky nato se slečna Brichtová provdala za Zdeňka Nejedlého). Začala s publicistikou, později překládala a zkusila psát také beletrii. A "pan Arnoštek" trpěl a trpěl...
Nedivíme se, že nadprůměrně inteligentnímu Novákovi (při pohledu na celé jeho dílo se ani přívlastek "geniální" nezdá nadsazený, jakkoli by se tím slovem nemělo plýtvat) imponovala chytrá a emancipovaná slečna, takových tehdy mnoho nebylo. Jenže nebyl sám, koho "Máša" okouzlila, mezi její ctitele, patrně "úspěšnější" než náš nešťastný platonik, patřil třeba malíř Viktor Stretti.
"Má krásná slečno Mášo," píše Novák vyčítavě v březnu 1902, "dostal jsem jeden z 333 lístků všeobecného a turistického obsahu, které jste poslala z Paříže všem řádovým rytířům svého srdce, a raduji se již tři neděle, že Vaše krásné oči pohlížejí přímo na Notre Dame, o němž my čteme jen v ošklivých článcích o románech Viktora Huga. Nepsal jsem Vám dlouho, poněvadž jsem věděl, že byste neměla času na čtení bláhových listů z Čech..." atd.
A v říjnu téhož roku: "Má krásná slečno Mášo, neviděl jsem Vás čtrnácte dní a stýská se mi po Vás, jako by to bylo čtrnáct měsíců." "Ručky" či "ručičky" však zůstávaly přese všechno stálým terčem virtuálních polibků: "Chtěla-li byste vléci jho referentské, zmiňte se jen a redaktoři budou s Vámi až do skonání světa.
Líbám Vám Vaše drahé ručky a prosím, abyste mě nejuctivěji poručila svým pánům rodičům. A. N." "Myslím vždy na Vás a líbaje Vaše ručičky jsem Váš vždy celý Arne Novák." "Vaše ručky pokorně líbá Váš smutný Arne Novák." Ani po sňatku - nikoli s "krásnou slečnou Mášou" - Novák s pocely neustal: "Jiřinka se Vám přátelsky poroučí a já líbám Vám i paní matce ruce." Až do konce líbal "ruce v přátelské lásce", jsa pro "drahou přítelkyni", do smrti neprovdanou, "drahým přítelem" či "panem doktorem".
Ale honem ještě něco o té knize. Má 319 stran, vydalo ji "statutární město Brno, Archiv města Brna", texty a obrazový doprovod vzorně shromáždila, uspořádala a komentovala Milena Šubrtová. Příkladná edice! Aplaus pro Brno! Bravo!
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.