Marek Šálek: Trapas, ne vlastizrada
31.03.2007 13:46
Nevábný koktejl namíchali čeští fotbalisté uplynulý týden v rámci kvalifikačního dvojutkání o postup na evropský šampionát. Přitom úvodní porážka s Německem 1:2 je v tom nevinně: zápas patřil k tomu nejlepšímu, co tady mohl fotbalový fanoušek za poslední roky vidět, ačkoli nás soupeř tentokrát ve všem předčil. Ostuda začala až o několik hodin později, kdy Rosický a spol. nabídli bulváru jedinečnou příležitost vyrobit z nejlépe placených Čechů oplzlé primadony a o den později navíc ustrašené zbabělce, kteří všeho litují, ale nic neřeknou. A to nejhorší přišlo o čtyři dny později: na zápas s Kyprem se opravdu nedalo koukat, utrpení fotbalového nadšence přesáhlo v průběhu oněch devadesáti minut snad všechny myslitelné meze.
Utkání s 59. týmem světového žebříčku přineslo ukoptěnou výhru 1:0, ovšem do historie vstoupí něčím jiným: místo sledování míče se divák – zvlášť při detailnějších záběrech do tváří některých hráčů – musel zabývat myšlenkami, co všechno se asi dělo v pokoji číslo 433. Ty neodbytné představy! Přitom ona jediná zveřejněná fotografie fotbalistů v pokoji nepřibližuje nic skandálního. Postavy vklíněné mezi radiátor a televizor, třetinky piva, řeč – zdá se – vázne, spíše než jako divoká jízda to vypadá na rozpačitý večírek. Připočteme-li kulisy komunistického přepychu hotelu Praha, atmosféru povinné školní brigády a zřejmě nepříliš zdařilý pokus o udržení zábavy telefonickou objednávkou prostitutek, vybízí ubohá scenerie k soucitu. Proč musí fotbalista trčet tolik dní za sebou v takové kleci, proč nemůže jet po práci normálně domů ke svým blízkým?
Kopaná vznikla jako lidová zábava, jejími prvními hvězdami byli pouliční raubíři. Dnes se funkcionáři v kravatách snaží vyrobit z fotbalu unifikovaný „produkt“ určený především „obchodním partnerům“, dostat ho do vyšších sfér – především finančních. Daří se jim to. Vstupenky na utkání anglické Premier League stojí více než lístky do opery, celá patra stadionů tvoří luxusní lóže. Také hráči se snaží působit kultivovaněji, ovládají světové jazyky, jsou z nich pohádkoví boháči. Už jen vzácně se vyvalí na povrch autentičtější, pravdivější tvář současné profikopané. Například ta z pokoje číslo. 433. Buďme za ni vděčni, pomůže nám obrnit se proti iluzím o nějakém jiném, lepším fotbalovém světě.
Autor: Marek Šálek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.