Duben skončil, vláda ODS, lidovců a zelených, Mirka Topolánka, má sto dní za sebou. Hájení se nekonalo. Opozice i média do Topolánkova kabinetu šijí ostošest od první vteřiny. Částečně to zavinil premiér sám. Je drsný, od přirozenosti vulgární, nikoho nešanuje. Vykoledoval si stejnou reakci.
Sebe samu vláda prezentuje jako společenstvo změny: REFORMA JSME MY. Topolánek tvrdí, že jestli mu parlamentem neprojde první novátorský balík, vyvolá předčasné volby (předpokládá, že vyhraje výrazněji než minule). A slibuje, že další balíky budou následovat, zreformuje to tu od sklepa až po půdu. Nepředstírá, že je u nás všechno v pořádku, nelakuje nás, což se zdá poctivé.
Horší to je s reformami samými. V roce 2006 před volbami předseda ODS vykládal, jaká nastane smršť, až se ujme vlády, jaký to bude fičák. Naivní občan tehdy žil v představě, že ODS má přesně vypracované nejen návrhy na změny zákonů, to samozřejmě, ale i plán, s kým a jak vládnout. (Ani největší snílek přece nemohl čekat, že občanští demokraté dostanou přes padesát procent křesel ve sněmovně.)
V roce 2007 se žádná legislativní smršť nekoná. Nejenže nejsou reformní zákony napsány, ono ani není úplně jasno, jak, do jaké hloubky změny provést. Jde to tak daleko, že se premiér snáze dohodne s koaličními partnery než s vlastními poslanci. Viz postoj Vlastimila Tlustého ze Slaného k daňové reformě. Tento poslanec jako solitér, nikoli jako vůdce nějaké rebelující party, navrhuje už dnes reformu reformy. (Zmiňme jen jednu věc. Tlustý coby bývalý ekonomický expert ODS sliboval voličům jednoduché daňové přiznání, papír, který si sami vyplní. To se podle „netlustého“ vládního návrhu nekoná a konat nemůže. Přesně naopak – ruce si mnou daňoví poradci, práce pro ně bude ještě více.)
To, že Topolánkův kabinet rozpoutá smršť, byly řeči. Připraven vládnout není o nic lépe než vlády minulé. Co se odehrává intenzivně, jsou personální změny ve všech oblastech – na ministerstvech, v bezpečnostní sféře a v (polo)státních organizacích či firmách. V tom se ministři činí s nezměrnou pílí a stranickou oddaností.
Nakonec to tedy probíhá jako obvykle: velké proklamace, silná slova, ale kromě výměny postů žádné hluboké změny. Logicky. Topolánek až dosud volil mezi udržením své kapitalisticko-katolicko-ekologické vlády a hlubšími reformami. Teď mu přibyla další volba – mezi odstaveným Tlustým a mělkými reformami, na kterých se už shodl s partnery ve vládě. Zdá se, že dalších sto dní bude perných, jistě pernějších než dosud.
