Minulé úterý se v České Lípě konal pohřeb Emila Ludvíka. Zemřel 15. dubna, bylo mu skoro devadesát a noviny o něm psaly především jako o muzikantovi. Jistě, měl absolutní hudební sluch, byl výtečný jazzman, složil úžasné věci. Jenomže Ludvík byl především člověk, který miloval svobodu a měl hluboký smysl pro spravedlnost. Hudbou se živil, ale smysl života viděl v lidských právech a v celoživotním odporu vůči totalitě a bezpráví.
Dneska se nezdá nijak zvláštní milovat svobodu, ale za komunistů to bylo nejvzácnější.
Václav Černý o Ludvíkovi píše ve svých Pamětech. Po válce pracoval jako tajemník prezidenta Beneše. Byl mu, oproti jiným z jeho kanceláře, věrný a navrhl, aby nástupu komunistů k moci zabránil vyhlášením stanného práva. Za to byl už v říjnu 1948 komunisty zatčen a vězněn. Po propuštění ho živila muzika, ale jak říká jeho dcera: „Svým postojem – velmi nekompromisním, proto měl mnoho nepřátel – prosazoval lidská práva, to byl cíl jeho života.“
Jako mnoho svobodymilovných lidí v minulém režimu měl svého estébáka, vyšetřovatele Vránu. Chodil na výslechy. Ale měl i přátele – Václava Černého, Milana Machovce, kardinála Tomáška a další skvělé muže a ženy. V roce 1967 založil Společnost pro lidská práva (SLP), která do škol posílala deklarace OSN o lidských právech, o něčem, co u nás bolševici opravdu nepěstovali. Po příchodu Rusů byla SLP zakázána. Ludvík později podepsal Chartu 77. Žil jako disident: pod dozorem StB, a přece svobodně. Kde se objevil, tam se rozsvítilo. Pevně věřil, že komunismus padne, že nepoddat se komunistům, nesklonit hlavu před zlem má budoucnost. Po zákazu SLP mému otci tvrdil, že do čeho vstoupí, to se rozpadne, takže v nejhorším vstoupí do KSČ – aby se rozpadla. Uměl se smát.
Bolševický režim padl i díky Emilu Ludvíkovi. Hned po zhroucení systému založil Masarykovo demokratické hnutí. U zrodu organizace stál v roce 1989 taky Václav Havel. Před třemi lety Ludvík dostal Řád TGM.
Dnes je móda zajímat se hlavně o agenty StB. Jejich osudy jsou ale zahanbující a trapné. Mnohem vzácnější jsou životy hrdinů, kteří šli proti totalitní přesile s holýma rukama. Jako Emil Ludvík, milovník svobody, který se své svobody dočkal.