Sedmnáctého a osmnáctého února se sjeli zelení. V Praze si zvolili vedení a cvičně se pohádali o radar. Výsledek vystihl staronový předseda Martin Bursík: Strana zelených je již konsolidovaná. Pro něj to znamená, že upevnil své postavení, pro jiné, že zelení začínají k nerozeznání splývat s ostatními parlamentními stranami.
Bursík neměl protikandidáta. To bývalo zvykem v ODS; u zelených to působí divně. Ta strana dřív vypadala svobodněji než ostatní. Zvolit Nebursíka by ovšem mohlo ohrozit pobyt zelených ve vládě.
Bursík na sjezdu pravil, že stranu „konsolidoval tak, aby se stala důstojným politickým soupeřem i partnerem zavedeným stranám“. Pochlubil se, že „konsolidoval finance“. Nezní to moc zeleně, jazyk připomíná minulé časy. Pravda však je, že zelené vytáhl ze dvou na 6,29 procenta a dovedl do sněmovny. Zařídil jim (ani ne tak díky svému umu vyjednávat jako díky patovému výsledku voleb, kdy se stírá rozdíl mezi slabým a silným výsledkem koaliční strany) čtyři ministerská místa. Polovinu obsadil ženami. Což je suma sumárum fantastický úspěch, který nelze přehlédnout.
Výkupné za čtyři ministry a účast v establishmentu je ovšem vysoké. Se svými dvěma procenty bývali zelení politickou alternativou. Mohli je volit studenti, kluci i holky a muži i ženy čerstvých myslí a ideálů, mladí revolucionáři. Mohli je volit a v minulých volbách volili lidé, kterým se zprotivily „zavedené“ (řečeno s Bursíkem) strany, podezřelé nejen z korupce, ale také ze ztráty veškerých ideálů. Zvolání „politika je špína“ se na zelené nehodilo. Po Bursíkově konsolidaci ovšem rozdíly mizí, zelení vypadají trochu jako lidovci a trochu jako ODS. Jeden mladý muž napsal do TÝDNE e-mail: „Když už je to strana a když už je ve vládě, tak to je konec.“
Zelení přestali být alternativou. Ne proto, že jsou stranou, a ne proto, že vlezli do vlády, ale proto, že nenápadně a nepřiznaně opustili některá svá témata. Některá udrželi; ta, která se nám stejně nevyhnou. Bursík si na sjezdu liboval, že díky zeleným bude česká vláda v Evropě hájit desetinový podíl biopaliv ve spotřebě pohonných hmot. Úžasné, zelené, dobré. Tím to ale končí. Nevěřme, že náklaďáků o víkendu na silnicích ubude.
Která témata padla? Zelení byli zásadně pacifističtí. Proto nechtěli, aby u nás byl umístěn americký radar, byť obranný. Žádali, ať se k tomu vyjádří občanstvo, ať je vypsáno referendum. To na sjezdu krachlo, zelení, světe zboř se, nežádají plebiscit. Vášnivě si o tom zadebatovali, ale návrh na odmítnutí radaru nebo referendum o radaru ani nepadl! Bursík je šikovný.
Nejznámější výhrada proti všelidovému hlasování zní: Lidi jsou blbci, nerozumějí tomu, tak ať se do toho nemíchají. Takže o podstatných věcech rozhodnou jiní „blbci“, kteří jsou momentálně u moci. Vláda by si před referendem musela dát tu práci občanům vysvětlit, že jim radar neuškodí a v čem je pro ně i pro Američany, jimž jsme leccos dlužni, dobrý. Na to zelení rezignovali, aniž to ovšem přiznali. Prý navrhnou zákon o referendu. Každý však ví, že taková norma ve sněmovně nemá šanci projít.
Dále. Zelení brojili proti jaderným elektrárnám, to bývalo jejich supertéma. Taková první místopředsedkyně Dana Kuchtová, kdysi předsedkyně Jihočeských matek bojující proti jádru v Temelínu, ta by mohla vyprávět. Nevypráví. Sedí ve vládě. Vláda Temelín neruší. Výbušné téma jaderných elektráren „ponechala u ledu“ (říká Bursík).
Zelení to chtěli dělat čistě. Nejen při spalování, i jinde. Byli proti korupci jako všechny strany, ale jim se to celkem dalo věřit. (Bursík dodnes říká „vy, politici“, ne „my, politici“.) Jenže teď vládnou s Jiřím Čunkem, který sice možná úplatek nevzal, ale marná sláva, jeho finance vypadají čím dál podezřeleji. Zelení mlčí, nežádají, ať se Čunek pro jistotu a pro čistotu z vlády pakuje.
Možná to dělají z vypočítavosti. Coby konsolidovaná strana totiž šikovně zabírají místo, které dosud drželi lidovci. Ti mohli dle potřeby vyběhnout doleva i doprava a zasnoubit se. Zelení říkají, že „odmítli dělení politiky na levici a pravici“ (Bursík). Takže to mohou taky provozovat s každým. Momentálně jsou praví a malér Čunka se jim náramně hodí: lidovce poškozuje.
Máme tady další stranu, která je momentálně úspěšná a začíná perfektně zapadat mezi ty ostatní, je od nich k nerozeznání. Díky Bursíkovi.
Ilustrace: Martin Velíšek
