Před deseti dny představil poslanec Vlastimil Tlustý ze Slaného (ODS) své vize na pražském Žofíně. Nabídl sazbu daně z příjmu dvanáct procent. Ó la la, zní to lákavě. Pokud náhodou nemáte vážné tělesné postižení, s nímž přesto chcete pracovat. To se pak pro vás Tlustý a jeho nápady, případně i některé vládní kousky, stávají černou můrou.
Bývalý expert ODS na rovnou daň, tč. odstavený, chce totiž zrušit slevy na dani i pro firmy, které zaměstnávají zdravotně postižené. Žádná milost se nevede! Ať si handicapovaní seženou místo a peníze, jak chtějí; jejich problém, nikoli Tlustého. Ten jest zdráv fyzicky i mentálně.
Tvrdý je i socministr Petr Nečas. Hodlá měnit paragraf 78 zákona o zaměstnanosti, který zajišťuje chráněným pracovištím příspěvek, pokud v nich pracuje více než polovina handicapovaných lidí. Nečas nejdříve zamýšlel nejvyšší částku (vázanou na nejtěžší postižení) snížit ze 13 tisíc korun na šest tisíc měsíčně. Po jednání tripartity couvl. Sumu prý omezí „jen“ na devět tisíc. I to je špatně, i to pro chráněná pracoviště může znamenat konec.
Farář Zdeněk Bárta, donedávna lidovecký senátor, mi poslal příběh dívky, jíž se nápady Nečase a Tlustého dotýkají. „Celé dospívání Markéta statečně bojovala s těžkou psychickou nemocí. Ke konci střední školy jí matka našla praxi v litoměřické Diakonii. Lékaři dívku stabilizovali a ona po střední škole hledala práci. Jenže díky svému handicapu nemá šanci, nikde takovou holku nechtějí. Nakonec se ale chytila – v nově otevřené chráněné restauraci Diakonie ČCE. Dělá tam servírku a prožívá štěstí – konečně se našla. Obsluhovat hosty ji strašně baví, do práce se těší. Jenže restaurace se bez příspěvku (podle paragrafu 78) neudrží. Buď zkrachuje, nebo přestane být chráněná a změní se v komerční zařízení. Už ale bez Markéty a dalších lidí s postižením. Markéta bude znovu marně obcházet všechna nechráněná pracoviště a nakonec zůstane doma. Bude vzpomínat na ztracenou důstojnost, kterou jí dávala práce...“
Kdyby Nečas a Tlustý znali Markétu nebo desítky tisíc jiných mužů a žen s postižením, kteří chtějí žít jako ostatní, pracovat, vydělávat si, starat se o sebe, asi by na paragraf 78 a na daňové úlevy s tak lehkým srdcem nesahali...
Autor: Martin Fendrych
