Během několika let má být česká policie proměněna v moderní bezpečnostní sbor. Takovou ambici má ministr Ivan Langer i jeho nový policejní prezident Oldřich Martinů. Jenže jak policii změnit?
Moc toho zatím o reformě nevíme. Slyšíme buď obecné fráze, nebo se dovídáme, jaké má sbor problémy: chybí 3300 mužů a žen, je nutno nalákat nové. Šéfové mají dostávat odměny za ulovené duše, a kdo z uchazečů nesplní fyzické přijímací testy, bude si je moci zopakovat. Obnovují se předpotopní policejní služebny, aby se v nich lidé cítili lidsky. Papírování, které pořádkové složky i kriminálku zatěžuje, má být nahrazeno elektronickým záznamem. To má urychlit i práci na silnicích neviditelné dopravní policie.
Martinů plánuje osekání řídicího aparátu. „Dnes máme osmdesát okresních managementů a chystáme vznik šestnácti oblastí na přelomu let 2009 a 2010,“ řekl MF Dnes. Reorganizací procházejí centrální složky. Protimafiánský ÚOOZ, který řídí Paroubkem nenáviděný a mnoha dalšími politiky, šíbry i kmotry obávaný plukovník Kubice, má mít nově na krku krádeže aut a starožitností. Na to však nedostane žádné další lidi... (Asi aby antimafiáni nezlobili a nezačali vyšetřovat politiky ODS a jejich kontakty.)
Základem reformy je tedy nové vybavení a přeškatulkování policie. Modernizace je nutná, přešupování útvarů sem tam ovšem není žádná reforma. Spíš finta, jak se zbavit nepohodlných lidí (ohrožen je i Kubice). Nestačí věci jinak nazvat, smysl má je jinam nasměrovat.
Velkou reformou prošla policie po revoluci – byla odpolitizována. (Nakolik se to povedlo a nakolik to vydrželo, je otázka.) Teď nastal čas otočit ji k občanům. Měla by se konečně přestat zabývat sama sebou a začít chytat kapsáře, zloděje, mafiány a jejich politické kumpány. Realita je jiná. Policejní prezidium prý spekuluje, jak se zbavit Jana Kubice. Ten muž je symbol, který znamená: Klidně půjdu i po premiérovi. (Chce to Langer?)
První, co má (měla) vláda udělat, je radikální snížení počtu odposlechů. Stačí výrazně redukovat seznam trestných činů, na něž lze „uši“ nasadit. (Je opravdu společensky nutné šmírovat úplatné fotbalové rozhodčí? Atd.)
Druhé, co chybí, je skutečná a nezávislá kontrola policie. Kontrolním komisím poslanců se nedá věřit. Hájí stranické zájmy. Mnohdy ani nemají na to, aby finty policie a tajných služeb prohlédly. A aby ti slušnější, chytřejší poslanci v nich přece jen něco nezjistili, mají nulové pravomoce. Příklad: komise „velké ucho“ kontroluje odposlechy celá léta, a přece se u nás šmíruje šíleně, okolo půl milionu linek ročně. „Ušaři“ jsou na to krátcí.
Policie potřebuje vědět, že ji někdo hlídá, že se vážně zajímá o její práci, že to není politická hra. O reformě policie by se dalo mluvit jedině tehdy, kdyby vznikly parlamentem volené komise složené z uznávaných občanů, nikoli z partajníků. Ty by sledovaly tajné činnosti (odposlechy, sledování, skryté agenty, pokud nějací jsou) a taky kriminální kauzy. Kontrola, kterou vykonávají státní zástupci, zjevně selhává, tito lidé často nemají důvěru veřejnosti. Viz dříve údajné uplácení bývalého poslance Kořistky nebo nyní tance kolem kauzy ministra Čunka.
Kontrola je nutná, ale nestačí. Základ policie (pořádková, dopravní, místní kriminální služba) by měl být pevně svázán s místními problémy. Je nesmysl pěstovat dva druhy policie – obecní a republikovou. Měly by se spojit. Měly by vzniknout, dejme tomu, krajské a městské policie. Ty by byly propojeny s místní politikou. Policejní ředitelé by buď byli voleni – jako jacísi šerifové, nebo by byl osud hejtmana (primátora) sklouben s odpovědností za úroveň bezpečnosti. Pak by se nemohlo stát, že by policie krčila rameny: S kapsáři nehneme. Kdyby nehnula, hejtman by příště nebyl zvolen. Celorepublikové útvary (protimafiánské, finanční, protikorupční a další) by zůstaly v gesci policejního prezidia, ale podléhaly by přísné občanské kontrole. Jistě by se jí nebránily; zbavovala by je podezření, že slouží stranám. Pak by se dalo mluvit o tom, že se policie natáčí čelem k občanům.
A decentralizovala by se. Otázkou zůstává, jestli o to ODS, lidovci a zelení stojí. Jestli pro ně není pohodlnější centrálně řízený sbor, do něhož se dá nenápadně vstupovat a snadno odtud tahat informace. Jako to dělal bývalý ministr vnitra Gross.
Jestli dnešní vláda zůstane u nových radarů, počítačů a vysílaček, u přestrkání škatulek sem tam a u několika náborových kampaní, na nichž se zahojí nějaká spřátelená agentura, pak nemluvme o reformě.
Ilustrace: Martin Velíšek
