POLITIČKY PAVLA A LUCIE DOBŘE HRAJÍ HLAVNÍ ROLE
Ženy jsou v české politice zastoupeny minimálně, jejich hlas však sílí. Zasloužil se o to Mirek Topolánek. Ani ne tak tím, že má ve své trojbarevné vládě čtyři ženy. Povedlo se mu to díky jeho vztahu s Lucií Talmanovou a rozchodu s manželkou Pavlou.
Je to zběsilé - týden co týden čteme, co je nového doma u Topolánků. Nejprve že má premiér milenku, pak že s ní zřejmě čeká dítě, dál že odchází od rodiny a stěhuje se k té druhé. Následuje dohadování, jestli paní premiérová přijede do Lán na novoroční oběd s prezidentem Klausem, nebo zda trucuje. O několik dní později úřad vlády vyzve manželku premiéra, ať se neúčastní oficiálních Topolánkových akcí.
Nejvyšší česká politika běží paralelně ve dvou rovinách. První: premiérova snaha o regulérní vládu, jeho souboj s ČSSD, Václavem Klausem a částí ODS. Tato část je únavná a stále méně sexy. Druhá: premiérův osobní život, který připomíná seriál Rodinná pouta nebo Dallas. Tato rovina je hodně sexy, skoro jenom sexy, nenudí, baví, vyvolává zájem o veřejný život a pocit, že „i politici jsou jen lidi“, o čemž občan začínal pochybovat.
Ženy-manželky se zlobí, co to ten Topolánek udělal své zákonné manželce, ale také je štve, že média nedají Pavle Topolánkové pokoj a trápí ji. Ženy-milenky Topolánka obdivují, že našel sílu jít za svým srdcem, ale na média se také zlobí; že nedají pokoj Talmanové, která čeká dítě, tudíž potřebuje pobývat v harmonickém a klidném prostředí. Nejhorší je ten bulvár, říkají ženy i mnozí muži společně, to je spojuje, když hltají nové a nové bulvární zprávy o premiérovi a jeho dvou velmi viditelných ženách.
Jenomže ono je to složitější. Premiér má kupodivu sám tolik rozumu, že uznává -„jsem veřejnou osobou, tudíž s něčím podobným (zájem médií) musím, ač nerad, počítat“. Ale nechce, aby nevybíravé způsoby žurnalistů poškozovaly život jeho blízkých. To se dá pochopit.
Nejbližší mu je nyní Lucie Talmanová, žena, kterou sám, ač byla jeho milenkou, nominoval (nebo s její nominací souhlasil) na místopředsedkyni sněmovny, tedy jednu z nejvyšších ústavních funkcí v zemi. Talmanová je tedy nejen politička, ale špičkový „veřejný činitel“. A jako taková se také chová. Při pohledu do databází nejrůznějších médií za poslední měsíce narazíte na desítky jejích různých vyjádření, rozhovorů, odpovědí. Talmanová se nevyhýbá tisku ani náhodou, pracuje s ním, zdá se, velmi promyšleně, zkrátka jako profesionální politička, jíž jest.
Blízká premiérovi je i jeho manželka Pavla. I ona je však politička, je veřejně činná, neúspěšně kandidovala za Politiku 21 Jany Bobošíkové do Senátu. A nejen to, medializuje své domácí trápení nebývalým způsobem, dokonce se dá tvrdit, že odešlého manžela láká přes mikrofon zpátky do rodiny. Je přece absurdní, nebývalé, ba neslýchané a zároveň originální a komické, že na tiskové konferenci Politiky 21 dává veřejně manželovi rozhřešení: „Nehodlám podat žádost o rozvod... Jsem schopna odpustit.“
Takhle hraje na city nikoli z lůna rodiny uprchlého otce, ale voličů. Však také europoslankyně Bobošíková situace využila a nevěrníka vyzvala, ať odstoupí a přestane „nás všechny ponižovat“. (Pozn.: Autora textu Topolánek neponižuje.)
Podobně absurdně zněla stížnost Topolánkové v Otázkách Václava Moravce (ČT), že jí úřad vlády doporučil, ať nechodí s premiérem na oficiální podniky. Stěží si lze představit normálnější přání úředníků. Jak by ji asi na recepcích předseda vlády představoval? To je moje „bejvalka“, s níž jsem se ještě nerozvedl, ale dere se mi na akce? Notabene by se to asi nelíbilo Lucii Talmanové a my bychom měli premiéra ještě nervnějšího než dnes.
Jisté je, že trpí Topolánkova nepolitická část rodiny (rodin). Pokud se premiér chtěl vyhnout mediálnímu zájmu, byl by musel z funkce odstoupit a věnovat se oběma rodinám. Nebo se nabízí ještě jedno - hrdinské - řešení. Premiér sám na sobě předvedl, jak je rodina v původním slova smyslu, tedy monogamní uskupení obdařené dětmi, přežitá, nefunkční a omezující, jak z ní v době téměř dokončené emancipace žen zbývají jen trosky. Mohl tedy přijít s převratným návrhem, aby byla uzákoněna bigamie nebo rovnou polygamie a další podobné modely soužití mužů a žen (biandrie, polyandrie, tedy svazky, v nichž má jedna žena dva muže nebo více mužů). Mohl ze sebe sám udělat věrohodný politický program.
