Martin Fendrych: Smutné tajné služby

Před více než týdnem „dobrovolně“ odstoupil generál Miroslav Krejčík, šéf Vojenského zpravodajství (VZ, armádní tajná služba, která působí jak uvnitř země, tak za hranicemi). Civilní rozvědka působící v zahraničí (ÚZSI) je bez šéfa osm měsíců – generál Karel Randák, který ji vedl, byl podle ODS příliš spojen se socialisty.

Civilní kontrarozvědku (BIS), která pracuje uvnitř země, dále vede Jiří Lang. Zároveň na „vedlejšák“ ovšem řídí ÚZSI, což je řešení na samé hranici zákona. Do toho kdesi kdosi (prý tajemník premiéra Marek Dalík a šéf úřadu vlády Jiří Novák) chystá reorganizaci – nebo reformu, abychom byli „in“ – českých tajných služeb. Lidé, kteří v nich nyní pracují, ať patří k vojákům nebo civilům, říkají: „Je to špatné.“

Nejvíce si stěžují agenti civilní rozvědky. Chystá se změna tuzemského zpravodajského systému a oni, jak říkají, „nemají zastání“, šéfa, který by za ně kopal. Může se stát, že budou někam přifařeni, jejich význam klesne a izolovanost ve stínu vnitra skončí. Službu uvnitř vede náměstek Jan Beroun. Přišel z policie, po odchodu policejního prezidenta Jiřího Koláře byl přemlouván, ať policii řídí, ale tomu temnému lákadlu odolal (má pud sebezáchovy). Jistě schopný a slušný muž; pokud známo, za ředitele ho však nechtějí.

V zahraničí má dle dostupných informací rozvědka dobré jméno. Ivanem Langerem vyhozený ředitel Randák byl považován za výjimku. Sám chodil do akcí, napětí zřejmě miluje. ODS se však nelíbil a musel z kola ven. Po odvolání se přestal chovat jako bývalý šéf tajné služby, příliš mluví. Povídaví zpravodajci jsou k ničemu. Jinak by bylo zajímavé vědět, zda ÚZSI smí venku provádět akce (viz kupříkladu sledování uprchlého Radovana Krejčíře na Seychelách). Tato služba má přece pouze čerpat z otevřených zdrojů...

V truchlivém rozpoložení nalézá se i Vojenské zpravodajství. Miroslav Krejčík byl vyhnán, jinak se to nedá nazvat. Tento muž, který spojil život s vojančením, se nejevil špatně. To on začal vyhánět estébáky z VZ, za něho se zjistilo, že se stovkám vojáků podařilo ukrýt před prověrkami. Za takové kousky se platí – estébáci se umějí pomstít, mají pořád vliv. Krejčík se podle všeho dopustil ještě jednoho „omylu“: šel po vojenských zakázkách a tím si na život a na smrt znepřátelil lidovce. Proto po něm ministryně Vlasta Parkanová (dáma promine) jde jako slepice po flusu. Podle nepotvrzených zpráv je generál Krejčík vojenskou policií šetřen pro opravdu vážný delikt: měl si vzít služební auto na dovolenou. Tak to je skutečně na odstřel před nastoupenou jednotkou...

Co s ním dál? Dalík s Novákem chtějí Krejčíka na úřad vlády (takový člověk leccos na koaliční bratry lidovce ví), KDU-ČSL asi nebude nadšena. Pokud však Krejčíka nechají jeho osudu, hrozí, že začne „randákovatět“, že bude mluvit a že se dovíme věci. Veřejnost by si tedy paradoxně měla přát, aby do úřadu přijat nebyl.

V nejlepším stavu je civilní kontrarozvědka, BIS. Vede ji bývalý skaut Jiří Lang (jako vedoucí za minulého režimu míval na táborech i děti Petra Uhla a dalších disidentů). S politiky nepeče, nenaklání se doleva ani doprava. Odtud plyne, že nemá místo jisté. Ve službě působí dlouho a na špičkové funkci nelpí, což je jeho výhoda. Náhrada za něho není, i když by ODS jistě víc vyhovovalo mít tam svého člověka (jako třeba v čele Národního bezpečnostního úřadu, NBÚ). Věřme, že nejsilnější strana pokušení odolá a Langa ušetří.

Civilní rozvědka si na ředitele kontrarozvědky stěžuje, že na ni kašle, že ji zanedbává. (Denně jsou ovšem v centrále BIS porady...) Lang ale nemá šanci do útrob ÚZSI proniknout, i kdyby chtěl. Službu mu vláda hodila na krk, když si s ní nevěděla rady, zřejmě „do reorganizace“. Byla to chyba. Pokud má Lang dobře řídit BIS, nemůže ještě vést složitou ÚZSI. A ta toho využívá – Lang o jejích akcích mnoho neví, pro rozvědčíky není důvěryhodný. Škoda. Podle těžko ověřitelných informací totiž ÚZSI svoje akce „protahuje“ i na české území, kde by je ovšem měla předat sestře BIS, leč nečiní tak. Spolupráce obou služeb by zemi prospěla.

Za tohoto stavu čeká špiony reforma. Pro občany je tak trochu jedno, jak budou služby přerovnány. Klíčová rizika jsou známa: teror a Rusko. Mnohem důležitější než reforma je konečně zavést skutečnou kontrolu služeb. Vytvořit výbor zhruba pěti důvěryhodných osobností, které by směly vstupovat i do probíhajících akcí. Ti lidé by veřejnost informovali, zda tajné agentury fungují, jak mají – v náš prospěch. Pak by možná po výměně vlády nemuseli ředitelé odstupovat. (Mimochodem, Lang s takovou kontrolou souhlasí.)

Ilustrace: Martin Velíšek