Václav Klaus rozjel předvolební kampaň na Hrad ve velkém stylu. Rozhodl se: Budu prezidentem ještě jednou. A jde za tím americky.
Přesně rok před vypršením mandátu oznámil, že sám sebe kandiduje znovu. Nečekal, až se rozhoupe strana, kterou založil a se kterou se poslední dobou rozkmotřil. Jde za svým, ODS neODS, Topolánek Netopolánek. Spustil debatu o příštím hradním šéfovi. Ví, co dělá. Proč začal tak brzy? Zaskočil soupeře. Ostatní strany tápají: Koho kandidujeme my? Ukazují, že nikoho nemají. Klaus chtěl, abychom viděli bezradnost těch ostatních. Vyvolal dojem, že on je tím jediným možným a únosným řešením.
Nejnebezpečnější jsou pro něho socialisté. Jen oni (nejspíše spolu s komunisty) mohou nabídnout silnou alternativu. Počítalo se s Milošem Zemanem, ale ten s ČSSD bojuje. Má na krku podpis smlouvy s advokátem Zdeňkem Altnerem. Dnes je v podstatě odepsaný.
Silným protihráčem by byl Václav Havel (po pauze kandidovat může). Ten by Klause dokázal porazit. Možná i snadno. Jenže se zdá nepravděpodobné, že by do toho šel: zdraví, motivace, není rok 1989.
Jiří Paroubek ví: Už zas mi (a ČSSD) ujíždí rychlík. Prohrál volby do sněmovny, volby do Senátu a hrozí, že prohraje volbu hradní. Chystá koalici proti Klausovi, hledá protikandidáta. Jenže Klaus už kampaň rozjel, minulé pondělí zářil při podepisování knihy Rok čtvrtý. Všude je ho plno, Česko je takové Klausovo Hradiště.
Paroubek dává dohromady antiklausovská kritéria. Není divu – porazit dnešní hlavu země může jedině kandidát levice spojené se zelenými, případně s jednotlivci od lidovců a ODS. Pravice se Klause nevzdá (většina poslanců a senátorů ODS a KDU-ČSL ho podpoří). Problémy by mu mohla způsobit výrazná, výjimečná žena. Proti ženě by měl ztíženou pozici. Zeman navrhl bývalou nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou. Ta však má nulovou šanci, je to spíše Zemanova provokace. Stejně bez šance je Petra Buzková (ČSSD). Jednoduše řečeno: dnes nenajdete straničku, která by se mohla Klausovi postavit a porazit ho. Musela by být kandidována žena zvenčí, jenže to strany nejspíše neskousnou, to by bylo moc změn najednou – žena, a ještě „civil“.
Mluví se o leckom. Karel Schwarzenberg. Při vší úctě k němu a při vědomí všech jeho velkých zásluh o stát před sametovou revolucí i po ní – šlechtic v českých poměrech hojně živených závistí nemá naději. Sice sedí ve vládě, ale i premiér ho pěkně obložil Sašou Vondrou a Janem Zahradilem; je tam spíše do počtu. Další jméno, kněz a profesor Tomáš Halík. Muž vysoce inteligentní, obdarovaný, superkandidát, ale pořád kněz. U nás nemožné. Duchovní ani šlechtic nepadají v úvahu, bylo by to příliš (krásné).
Někteří socialisté mluví o Jiřím Dienstbierovi. Kdysi komunista, ale potom v opozici: dvakrát mluvčí Charty 77, tři roky za bolševika zavřený. Muž šarmantní, ženy přitahující, stále oplývající espritem a sex-appealem. Levici by mohl prospět, část levých kritérií by splnil: není proamerický. Když vedl českou diplomacii, příliš ministerstvo zahraničí nečistil. Estébáky vyhazovali hlavně ti, kteří přišli po něm. Dienstbier je možný protikandidát.
Najdou se i jiní Češi, kteří uspěli doma i ve světě a mohli by levici vyhovět. Jeden příklad za všechny: Vladimír Dlouhý. Před převratem pobyl v KSČ; ne v nomenklatuře. Antikomunistická ODA ho dokonce přijala do svých řad, dostal výjimku. Býval ministrem a nejoblíbenějším českým politikem. Dnes je českou ekonomickou superhvězdou – pracuje jako mezinárodní poradce pro americkou investiční banku Goldman Sachs. Oblastí, o niž se stará, je v podstatě bývalá mongolská říše, „kublajchánov“. Sedí v řídícím výboru Trilaterální komise (cosi jako ředitelé světa), publikuje ve světových médiích. Jeho by klidně mohla kandidovat jak levice, tak střed a pravice – univerzál.
Levice může najít kandidáta, dokonce i natolik pravicového a světového, jako je Dlouhý. Ale Paroubek běží za vozem, který řídí Klaus. Snaží se mu uškodit, seč může. Vykřikuje, že je prezidentem ODS. Každý, kdo sledoval skládání vlády po volbách 2006, ví, že to není pravda; Klaus byl více na straně Paroubka než Mirka Topolánka.
Již dnes je na devadesát procent jisté, že Klaus vyhraje. Levice je pozadu a pravice se – díky ODS – na jiném, zajímavějším, čerstvějším kandidátovi nesjednotí.
Autor: Martin Fendrych
Ilustrace: Martin Velíšek