Martin Fendrych: Tři miliony aut vs deset milionů lidí

Hejno expertů na automobilismus plus politiků z různých stran pracuje na novele nového silničního zákona. (Bodový systém, jak ví každý šofér, platí od poloviny roku 2006.) Pětatřicetičlenná komise vymýšlí návrhy pro ministra dopravy Aleše Řebíčka (ODS). Novela má být hotova na konci února. Na dopravě tedy stále věří: masakry na silnicích vyřeší vylepšené paragrafy.

Loni při bouračkách umřelo 1123 žen, mužů, dětí. O 167 více než rok předtím. Nejde o skok, o změnu trendu. Aut stále přibývá, provoz houstne. Podle čerstvé statistiky u nás na jedno auto připadá 2,99 člověka. Češi si loni koupili 132 tisíc nových vozů (rekord), dovezli 213 tisíc ojetin. Letos se čekají ještě větší nákupy. – Pokud přibývá aut i řidičů a naopak nepřibývá silnic, logicky musí růst i zástupy mrtvol a těžkých i lehkých dopravních nehod. Takže nejde jen o silniční zákon a práci policie.

Za rok a půl, kdy platí nová pravidla, se nezměnilo to nejpodstatnější: piráty de facto nikdo nehoní. Slušní šoféři jsou v nebezpečných místech odkázáni na štěstí, případně na anděla strážného. Malá skupina „drsanů“ a závodníků lhostejných k svému okolí jezdí dál, jak chce, zákon nezákon. Do zatáček se nepředjíždí méně, přes plnou čáru se nejezdí řidčeji, brutálního překračování nejvyšší povolené rychlosti neubylo. Každý, kdo jezdí vozem, tohle potvrdí. Vědí to i policajti. Jenže těch je málo; od policie se spíš odchází, než k ní nastupuje.

Zvenčí, mimo zdi ministerstva dopravy, to vypadá, že by měla zasedat komise geniálních personalistů, kteří by vymysleli, jak posílit dopravní policii, a komise pedagogů, kteří by přišli na to, jak naučit dopravní policisty netrestat parkování, nýbrž ohrožování životů druhých. Jak je nahnat k zebrám, před nimiž stojí chodci, zatímco auta jedou. Dnes jsme za volantem odkázáni prakticky výhradně sami na sebe. Přitom ale ztrácíme schopnost řešit krizové situace, jsme pohodlnější a pomalejší. Jedna žena mi vyprávěla, jak ji minulý týden nedal přednost obří náklaďák (ona řídila malý osobák), drtil její auto asi padesát metrů o svodidlo a ona nebyla s to ani zmáčknout klakson.

Co komise dopravních expertů (místo lovu pirátů) chystá? Debatuje třeba o zvýšení počtu bodů. Přitom o papíry přišlo málo riskérů a ohrožovačů. – Lobby řidičů, kteří vyžadují co největší prostor pro své bezohledné kousky, je silná. To víme dávno. Nebylo by přece tak těžké detailně kontrolovat, jak kdo kde jede. Stačilo by do tachometrů montovat stará dobrá kolečka, která by jízdu zaznamenala. Existují i modernější způsoby. Jenže o skutečnou kontrolu u nás pořád ještě nejde. Mrtvých je asi stále málo...

Novinkou má být přednost chodce před tramvají. Část dopravní komise zřejmě usoudila, že 116 přejetých a 8 mrtvých pěšáků pod koly městských vlaků je málo. Zastavit kolos o desítkách tun se části expertů zdá moudřejší, než aby chodec půl minuty vyčkal. Šílené! Bylo by dobré nechat je pět minut řídit tramvaj.

Komise zvažuje i další recept, jak snížit počet „motonebožtíků“: vyhnat nejvyšší povolenou rychlost na dálnici na 160 kilometrů v hodině. V komisích vždycky někteří lidé navrhují nesmysly. Hádka o ně zbytek vyčerpá; pak nemají sílu prosadit nutné změny. Třeba tu, aby se majitel či provozovatel vozu nemohl vymlouvat na osobu blízkou. Pokud není řidič lapen na místě, ale zachycen třeba radarem, pak má velkou šanci pokutu neplatit a o body nepřijít. Stačí se vymluvit že šoférovala osoba blízká, ne já. Tady zas „skvěle“ fungují právní odborníci: věc prý není „legislativně jednoduchá“, jsou tu „auta na leasing a další problémy“. Vypudit osobu blízkou, kterou majitel nemusí prozradit, ze silničního zákona asi nebude lehké.

Prospěl by „řidičský průkaz na zkoušku“. Tragické nehody často zaviní zelenáči za volantem. Neškodilo by nařídit, aby auto, které řídí nezkušení, bylo výrazně označeno. Jenže tady zase budou bublat (a bublají) právníci, že je to diskriminace či kdoví co ještě.

Zabraly by i jiné změ-ny, které se přímo silničního zákonu netýkají: omezit sumu kamionů, které se valí přes naše území po dálnicích a okresních silnicích. Naložit je na vlak, aby nevytvářely tu nekonečnou neprostupnou hradbu v pravém dálničním pruhu. Dráhy by vydělaly, automobilisté zajásali, šoféři kamionů by si odpočinuli. Zřejmě je to příliš logické na to, aby se taková změna zavedla.

Komise v únoru práci dokončí a do díla se dají poslanci. Možná odhlasují na dálnici rychlost 230 km/h. A možná povolí řidičům nosit střelné zbraně s ostrými náboji. Aby si to vyřídili s piráty na místě a sami.

Ilustrace: Martin Velíšek