Prý je definitivně potvrzeno, že ženy řídí auta bezpečněji než muži. S objevem přišla MF Dnes minulý týden. To by však znamenalo, že je dobyta velmi významná mužská bašta a že se ženy, coby bytosti citlivé a nešikovné, začínají modernizovat do maskulinně technicistních tvorů. Pardon, tvorek.
Vítězství žen MF Dnes odůvodňuje prostě. Jezdí u nás čtyřicet procent řidiček a šedesát procent řidičů, leč muži přišli o celých 85 procent bodů v novém penalizačním systému silničního zákona. Ženy prý jezdí opatrněji, neriskují a – vrchol šoférského umu – část z nich sice má „papíry na auto“, avšak raději neřídí.
Pravda leží, jak ví každý muž-řidič, samozřejmě jinde. Tak zaprvé: pokud je řídící žena-manželka pouze naměřena, že jela rychle, nebo pokud někde špatně parkuje, pak je často penalizován její muž, na něhož je obvykle psán vůz.
Zadruhé, a teď to začíná být důležité, žena-řidička bývá většinou zastavena a „řešena“ muži-policisty. Za takové situace obvykle dokáže uplatnit veškerý svůj ženský um a šarm. I z osoby jinak (doma a v práci) nesnesitelně nerudné stává se osůbka něžná, milá a zoufalá, případně rovnou dáma vlnící se touhou po dopravákovi tyčícím se nad ní.
Policista-muž v provinilé šoférce vidí buď svou matku, pak ji samozřejmě šanuje, nebo svou ženu, pak se jí bojí strhnout body, nebo dceru, pak jí odpustí. Případně v ní vidí budoucí milenku a má chuť jí ještě nějaké body, třeba ze svého, přidat, což zatím český právní řád z nepochopitelných důvodů nedovoluje. Jistěže existují výjimky, o čemž svědčí to, že přece jen o patnáct procent bodů přišly šoférky. Pokud je řidička řešena policistkou, často nastupuje takzvaná pohlavní loajalita, kdy Jiřinka mávne ručkou a nechá přestupek Luciny plavat.
Z výše uvedeného snad nad slunce jasněji plyne, že ženy NEŘÍDÍ lépe než muži. Ano, máme svoji Elišku Junkovou, jež vyhrála Grand Prix Německa 1927 na Nürburgringu a excelovala v závodě Targa Florio na Sicílii roku 1928. Ale to už je dávno. Kolik žen dnes jezdí formuli jedna? Žádná! Taková je holá pravda o ženách řidičkách. Kdežto kdekterý český muž dokáže v okruh formule jedna proměnit nejen dálnici D5, ale i kdejakou obyčejnou zaprášenou okresku.
Na závěr konstatujme, že statistiky i za Ivana Langera zůstávají zavádějící.
