Šéf spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) prý přiznal politické tlaky, nutící jej, aby nejmenoval Lenku Bradáčovou do funkce pražské vrchní státní zástupkyně.
"Určití významní lidé si její jmenování nepřejí. Kdybych to udělal teď, bylo by kolem toho hodně křiku," sdělil podle Respektu. Na druhou stranu se sluší říct, že určití významní lidé si jmenování Bradáčové naopak velmi přejí. Například první místopředsedkyně ODS.
Nejen politici - Karel Schwarzenberg, Jiří Dienstbier a další -, nýbrž i rozhořčená veřejnost - třeba platforma Vraťte nám stát - pak Blažka vyzvali: Uveďte jasné důvody, které zásadně zpochybňují odborné nebo osobnostní předpoklady Bradáčové pro výkon funkce. Dnes se bude opět demonstrovat. Blažek by iniciativám mohl při té příležitosti klidně vzkázat - zatím to neudělal -, že Bradáčová, jak ostatně nedávno napsal i TÝDEN, nedisponuje bezpečnostní prověrkou ve stupni "tajné" a že ani nemá prověření na stupeň D - "důvěrné", což odporuje kritériím, podle nichž on, nový ministr, přece rozhoduje.
Blažek byl totiž prokazatelně jmenován až v době, kdy nejvyšší žalobce Pavel Zeman již Bradáčovou navrhl - Jiřímu Pospíšilovi. Blažek tedy neměl absolutně žádnou možnost před navržením Bradáčové ve vší slušnosti Zemanovi vzkázat, jak kvalifikovaného člověka si asi tak představuje. Druhá strana by tyto požadavky nemusela samozřejmě vůbec akceptovat, nicméně postup je přece takový: Zeman navrhne, ministr odklepne. Musejí se tedy dohodnout. Dojít ke vzájemnému konsenzu. Nejde tu o diktát. V této souvislosti se jeví návrh na dodatečné výběrové řízení, kde by Blažek svá kritéria stanovil - čímž ještě nediskvalifikuje Bradáčovou -, jako celkem logický, ač s ním zákon nepočítá.
Jiný názor ovšem je, že podle zákona je zcela v rukou nejvyššího státního zástupce, jak dojde k návrhu na vrchního žalobce. Ministr pak daného kandidáta buď jmenuje, nebo jej odmítne. Podle specialisty na ústavní právo Jan Wintra se jedná o podobný vztah jako mezi premiérem a prezidentem, kdy je pouze na předsedovi vlády, koho hlavě státu navrhne do funkce ministra.
Je pozoruhodné, jak se výklady zákonů liší. Nicméně faktem zůstává, že Blažek v pondělí znovu jednal se Zemanem. A protože Zeman stále trvá pouze na Bradáčové, nápad s vypsáním řízení podle ministra definitivně padl. Zeman k návrhu, jak už Blažek dříve sdělil, "vyjádřil pochybnost ryze právnické povahy. Že se obává, aby takovýto postup - nepředvídaný přesně zákonem - neohrozil legalitu celého jmenování". Neohrozí však zároveň serióznost tohoto jmenování tlak ze strany odborné i laické veřejnosti, tlak mediální, tlak politický?
Osobně si myslím, že v tuto chvíli by celé situaci prospělo, kdyby Blažek Bradáčovou jmenoval, třebaže jak říká, se s ní setkal jen jednou v životě. Ať se ukáže, je-li apolitická, nezávislá a nebojí-li se píchnout do vosího hnízda ožehavých kauz. Nicméně také se domnívám, že politici, iniciativy, odborníci i leckteří novináři by teď měli dát Blažkovi, jenž je ve funkci teprve čtrnáct dní, jistý čas (týden, dva, tři), aby vše - tedy i politické tlaky - vyhodnotil, aby dokončil rozhovory, které vede, aby se rozhodl on sám. Sem spadá i případná rezignace, jestliže by cítil ze strany premiéra politické zadání jdoucí nad rámec vládního prohlášení, jež by mu bylo proti srsti, nebo pokud by nabyl dojmu, že ministr je jen automat.
Bradáčová si totiž nálepku jakési mediální státní návladní, jmenované ministrem jen pod tlakem tábora jejích příznivců, určitě nezaslouží.
