Už dlouho nevyšly knižně Bridelovy Jesličky, poprvé a naposledy roku 1658 (respektive 1657). Až teď. Takto vzorně připravená edice (Pavel Kosek, Tomáš Slavický, Marie Škarpová, obálka a typografická spolupráce Boris Mysliveček, vydal Host společně s Masarykovou univerzitou, 480 stran) se už málokdy vidí. Bezvadně vytištěná a svázaná kniha (Reprocentro Blansko) přináší velkou radost, mimořádné, dnes stále vzácnější čtenářské potěšení, dávající pozapomenout na všelijaké drzé lajdáky, kteří podvedli jiné nakladatele, vydávajíce se za erudované editory.
Baroko, architekturou a plastikami stále výrazně přítomné v českých městech i venkovské krajině, na nás působí, i kdybychom snad nakrásně nechtěli, také svým odkazem literárním. Ten si ne vždy uvědomujeme. Jezuita Bedřich Bridel (či Fridrich Bridelius) zůstává v povědomí české inteligence spíše svým jménem než dílem, a přece je důležité, pro kulturní paměť našeho národa nezbytné, aby také jeho odkaz (práce původní i editorské - Jesličky patří do druhé skupiny, ač je v nich Bridel zastoupen též autorsky) byl v moderních edicích trvale po ruce. Pro hrstku zájemců, ovšem. Jako vždycky. Jenže právě o ni jde.
Kancionál vydaný kdysi Jezuitskou tiskárnou v Praze (GESLICZKY/ Staré Nowé/ Pjʃničky/ W nowě Narozenému/ Králi KRyʃtu/ Gežjʃʃy/ Bethlemʃkému/ Za Dar/ Nowého Léta Připʃané) sám o sobě příliš rozsáhlý není, obsahuje 49 písní (nejznámější jsou Narodil se Kristus Pán a Chtíc aby spal), zde jejich slova a notové zápisy končí na straně 118. Následuje hodokvas editorské akribie. Nejprve Ediční poznámka. Za ní studie Marie Škarpové Kancionál Jesličky jako literární text a jeho podíl na utváření potridentské katolické zbožnosti. To je třiašedesát stran nabitých s přehledem utříděnými informacemi, opřenými o zevrubnou znalost rozsáhlé sekundární literatury. Totéž lze říci o studii Tomáše Slavického Kancionál Jesličky jako hudební pramen. A nádavkem je tu - protože kniha je vybavena kompaktním diskem, diskrétně přiloženým k přídeští - i text (rovněž z pera Tomáše Slavického) Koncepce nahrávky - k dobovým funkcím barokního kancionálu a jeho uživatelům ("Nahrávka je uspořádána jako hudební průvodce edicí. Jejím hlavním účelem je doplnění notového zápisu a zprostředkování úplnější představy o zvukové podobě každé písně. Obsahuje kompletní repertoár kancionálu..." atd.). Tu se dočítáme o mariánských družinách, zpěvu při školských představeních a školských hrách, zpěvu při jesličkových pobožnostech, zpěvu při vánoční kolébce, zpěvu koledním a obchůzkovém... Také poučený výklad je podán formou srozumitelnou a poutavou.
Studie Kancionál Jesličky jako jazykovědný pramen (Pavel Kosek) je pro běžného čtenáře asi nepovinná, ten však, kdo se do ní ponoří, bude autorem nenásilně dovzdělán, a ne-li, tedy přinejmenším upozorněn třeba na výskyt zdrobnělin, jako jsou očičky, slzičky, kolíbčička tvrdičká, srdýčko, slunýčko, poduštičky, holátko, robátko, pacholátko, milátko apod. Viz též Diferenční slovník začínající na str. 391.
A to pořád není všechno, než se prolistujeme k onomu CD, upoutají naši pozornost kapitoly Transkripční poznámka a Textově kritický aparát, Katalog písní kancionálu Jesličky a Komentáře a vysvětlivky, Prameny a literatura, resumé v angličtině (Summary) i němčině (Zusammenfassung). A ještě Abecední seznam písňových incipitů kancionálu Jesličky, čtyři rejstříky, faksimile všech stran prvního vydání Jesliček a důležité údaje ke zvukové nahrávce, o níž se sluší říci, že ji pořídilo Literátské bratrstvo u kůru kostela sv. Václava v Netolicích, dětský sbor Canzonetta České Budějovice a pěvecký sbor Notre Dame Praha v hudební a zvukové režii Jiřího Churáčka.
Kniha roku? Ano, kniha roku. Cena za nakladatelský čin, vyhlašovaná pravidelně na jaře výrobcem minerálních vod? Rovněž! A do třetice: snad vydavatelé nezapomenou přihlásit Bridelovy Jesličky do soutěže Nejkrásnější české knihy; porota v Památníku národního písemnictví by musela být velmi zaujatá, kdyby se pokusila tento skvostný titul přehlédnout.
