Očima Martina Hekrdly
Monopol na krev

Z Kyjeva - a časem podle všeho i z jiných ukrajinských měst - již přicházejí a budou i nadále přicházet zprávy o desítkách mrtvých a stovkách zraněných. Anebo o krvavé lázni ještě o řád vyšší. Neboť Ukrajina - její mocenské centrum, klanová koterie prezidenta Viktora Janukovyče - se rozhodla užít jednoho z klíčových monopolů, jímž každý stát disponuje: monopolu na násilí.

Vlastně vůbec s tím nesouhlasím. Zvláště ve státech, v nichž vládnou oligarchové, byť v demokratických volbách zvolení (ani my skoro nikdy nevíme, komu to, sakra, do té pitomé urny hodit). Anebo i ve státech - jako jsou USA nebo Čína -, jež na svých občanech vykonávají trest smrti. Ale prostě to tak je. Všude charakterizuje stát "násilí ex offo" (z úřední povinnosti). A už dávno ne ražba vlastní měny či území s lesem celnic na hranicích. To by byly v eurozóně a Schengenu samé nestáty.

Ozbrojená demonstrace

Státům zůstalo - globalizace válcuje všechno - už jenom to hloupé násilí. Když v Americe střapatí mladíci a lepé děvy rozpoutali hnutí Occupy Wall Street (a Occupy kdečeho) a zabírali přitom jenom pár čtverečních metrů (s tím, že zastupují 99 procent občanů proti jednoprocentním oligarchům), nakonec od státu dostali "nakládačku". Ale strašnou! Proto je svrchovaně divné, když se někde - například v Kyjevě - lidé, které věru stát za "nakládačky" neplatí, navlékají do uniforem, nasazují vojenské přilby, jinak vyzbrojují, staví barikády, skoro již tři měsíce zapalují Molotovovými koktejly policisty jako fakule, obsazují budovy státní moci a správy a občas z jejich řad padne výstřel naostro - a přesto jsou stále západním tiskem označováni za "demonstranty". Vždyť něco takového se nevidí ani v dnešní Káhiře, kde znovu řádí stará Mubarakova policie (s českými pistolemi), ba ani v Bangkoku, kde zrovna vláda dala střílet do davu, jenž kolem jejího sídla budoval směšnou betonovou zeď!

Pokud to, co bylo výše z ukrajinských reálií popsáno, už nelze označovat za "ruskou propagandu", protože to všechno - stejně jako přečetné fašistické symboly - je stále v záběru, vyleze z toho klidně 19. února fotografie AFP s kyjevskou barikádou zježenou hlavněmi pušek a helmami obránců, pod níž můžeme číst: "MANIFESTANTI hájí své postavení se zbraní v ruce." Vždyť je to urážka! Když už jsem jednou ozbrojeným povstalcem a nasazuji za vlast a západní hodnoty život, chci a musím být řádně pojmenován. To bych si tedy vyprosil, aby mi nějaký uvozhřený korespondent v umolousaném saku a sešmajdaných polobotkách upíral totožnost, kterou jsem si svobodně vyvolil!

Kdo vypustil džina

Předák ukrajinské opozice Vitalij Kličko (UDAR) prohlásil, že "dnešní systém" neslouží "společnosti jako celku". Zlatá slova! Kdyby to takto rozbalil v Praze či v Paříži, natož v Aténách nebo Lisabonu, měl by nabito. Jen by mu měl někdo ještě vysvětlit, že jeho liberální Úder pospolu a nacionalistickou Vlastí Arsenije Jaceňuka a krajně pravicovou Svobodou Oleha Ťahnyboka (s fašistickými úderkami Pravého sektoru a podobnými zabijáky v pozadí) nejsou zrovna nejšťastnějšími bojovníky za trpící lid. Že vedle revolucí, které nutně nemusí a ani nemohou být sametové, existují i kvazirevoluce, s nimiž se dere vzhůru obyčejný fašismus.

Aby bylo jasno, řeknu to - trochu šmízovou parafrází - s básníkem: s každým dalším mrtvým na Ukrajině je mne méně. A neptám se přitom, komu zvoní hrana. Zvoní nám - všichni jsme lidé. Myslím teď na těch dvě stě matek mladíků v policejních uniformách Berkutu, které už před dvěma měsíci psaly Janukovyčovi, aby jejich syny nenamotal do krvavé mely - a pak odešly "na frontu", utěšovaly policisty a povstalcům vařily čaj a jídlo. Co je s nimi teď? Myslím na to, jak evropští předáci zvažují osobně zaměřené sankce vůči "strůjcům násilí". A jsem si jist, že grázlů, jimž patří odstřihnout konta, je velmi mnoho ve světě "jako celku". Nejen v Kyjevě a v Moskvě, ale i v Bruselu, Berlíně či ve Washingtonu. To oni přece delegovali vlastní monopol násilí na nešťastné lidi jiné země. To jim se tupě přímočará imperiální expanze vymkla z rukou.