Očima Marka Přibila
Nákupní tašky modrých ptáků
10.07.2012 17:05 Glosa
Dno teprve přijde, varuje před eurokrizí prezident Václav Klaus, jenž byl ještě v roce 2009 zarytě přesvědčen, že žádná hospodářská katastrofa nehrozí. Že jde o pouhou "rýmičku" neboli fantasmagorický výplod jakýchsi novodobých zelených kovbojů, podrývajících v USA soustavně autoritu kapitálu.
Teď prezident pranýřuje Nečasovu vládu, že si netroufá zastavit nepřetržitý růst výdajů státního rozpočtu. Tím se Klaus přibližuje - byť samozřejmě z opačného úhlu pohledu - paradoxně odborářské kritice.
Před televizními kamerami je totiž nejdůležitějším úkolem Nečasova kabinetu snižování deficitu rozpočtu pomocí "úsporných" opatření. Klaus i jím nenáviděné odbory si však na rozdíl od vlády ve shodě uvědomují, že Petr Nečas a jeho navýsost pravicoví ministři schodek naopak dramaticky zvyšují. Samu podstatu tohoto problému však vnímají obě strany již zcela odlišně.
Podle odborů zlobbovaný kabinet prosazuje reformy, u kterých je předem jasné, že budou pravidelně rok co rok deficit nadále zvyšovat tím, že erár prostě vysají. Například pouze daňová reforma, propočetly, vyjde od roku 2014 stát na zhruba 20 miliard ročně.
Klaus v rozhovoru pro TÝDEN naopak zdůrazňuje, že rozpočet do dlouhodobě neúnosné situace posouvají mandatorní výdaje, které je stát povinen zajišťovat ze zákona. Jde o ty výdajové položky, na něž odboráři nechtějí za žádnou cenu sáhnout, především o sociální transfery (například výplaty penzí). Klaus upozorňuje, že kabinet situaci řeší tím, že si troufá škrtat tam, kde může, kde smí, kde mu to zákony nezakazují. Ale kde by on sám začal se snižováním těchto výdajů, neví, neboť to bychom si museli vzít k ruce tabulky a provést pořádnou analýzu, což však není, jak distingovaně odpovídá, úkolem prezidenta.
Faktem, který občany zajímá asi více než názorové střety prezidenta a odborářů či levice, nicméně zůstává již předeslané: za pouhých pět let stihly vlády Topolánka, Fischera a Nečase vyšponovat dluh tak, že již překročil výši jednoho a půl bilionu korun. Zdvojnásobily ho, aniž uzavřely kohouty korupci, kvůli nimž unikají ze státní kasy desítky miliard.
Často opomíjené riziko nadto představují eurodotace, jež Česko čerpá pomocí čtyřiadvaceti operačních programů a dvou evropských síťových programů. Peníze stát nejprve vyplatí z rozpočtu a zpětně mu je pak proplácí Evropská komise. Česko zatím vyplatilo příjemcům dotací 341 miliard a od Evropské komise dostalo proplaceno 140 miliard. Dohromady máme nárok na 778,5 miliard korun a zbývá už jen rok a půl.
Bude-li proplácení zastaveno, což i nadále hrozí, vládě nezbude nic jiného, než za doprovodu bouřlivých odborářských protestů na mandatorní výdaje skutečně dramaticky sáhnout. Tím opětně sníží koupěschopnost obyvatelstva, oslabí soukromý sektor, což se jí povedlo už zvyšováním nepřímých daní, kdy - jak se nyní ukazuje - daně rostou, ale jejich výběr klesá.
Otázkou je, kdo bude chtít v takto neúnosné ekonomické a sociální situaci vládnout. Podle odhadu některých analytiků dojde k tomu, že po schválení církevních restitucí se Nečasův kabinet odporoučí do zapomnění. Co bude dál? Jisté je jen jedno - plné modré nákupní tašky tak, jak je občanům před volbami slibovala ODS, to nebudou určitě.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.