Očima Marka Přibila
Náměstek Wilhelm úkol splnil

Na ministra školství Petra Fialu se na rozdíl od véčkařského Josefa Dobeše hodí přísloví: Tichá voda břehy mele. Zkraje srpna se totiž úřad pochlubil, že tichošlápek Fiala provedl nejvýznamnější reorganizaci v polistopadovém období.

Lesk tohoto prohlášení zastiňuje drobný fakt, že již Fialův excentrický předchůdce Dobeš se rád kasal, kolik že stovek úředníků to vyhodil, kolik že jich ještě dostane padáka a kolik ministerských ústavů zrušil - takový titěrný fakt, že i Dobeš změny pokládal za nejzásadnější v polistopadové historii, opíraje se o podporu Václava Klause.

Nicméně skutečně se mi nechce zkoumat, kdo z těchto dvou ministrů poslal víc lidí na úřad práce. Jen mě napadá, aby nám z toho ministerstva něco ještě zbylo a jestli ho vůbec potřebujeme, když za poslední roky vyprodukovalo pouze obrovité množství průšvihů. Jmenujme tři nejviditelnější: zaprvé nevyhovující miliardové státní maturity; zadruhé nepromyšlenou reformu regionálního školství; zatřetí reformu VŠ, proti níž protestovali snad všichni kromě Dobeše.

Maléry se řeší výměnou lidí. A ti na školství se mění jako na běžícím pásu. Maturitní guru Pavel Zelený, vyhozen, se již odporoučel. Náměstek pro regionální školství Ladislav Němec si právě balí. A ministerstvo dnes oznámilo, že přijalo rezignaci náměstka pro vysoké školství Ivana Wilhelma. Ale problém je jinde.

Krásně to ilustruje smutná ministerská kariéra právě posledního jmenovaného, jelikož jméno emeritního rektora UK bylo spíše než využito zneužito, ale nejspíš bez jeho vědomí. Od samého počátku šlo, lze se dnes logicky domnívat, o promyšlený plán - trik. O to připravit pod Wilhelmovou záštitou megalomanský paskvil v podobě odloženého školného, co nikdy nemůže fungovat, aby se otevřely dveře pro školné přímé v podobě zápisného bez sociálních grantů. Pro školné na dřevo, jež je v rozporu se vším, co strany vládní koalice kdy hlásaly, slibovaly a co vepsaly do programového prohlášení vlády.

Dobešovy a Fialovy stabilizace resortu - stabilizace loajálních ministrů, co jen plní pokyny - tak ve skutečnosti české školství systematicky destabilizují, neboť lidé, kteří ředitelské či náměstkovské fleky po nesplnění svých úkolů opouštějí - aniž by třeba tušili, že tyto úkoly ve skutečnosti splnili -, rázem přicházejí i o veškerou odpovědnost, co měli.

Pro ně je to asi dobře: být na místě Wilhelma a muset vrátit státu 90 milionů za zpackanou reformu VŠ, emigruji asi rovnou na Mars. Pro české studenty je to naopak zlé. Brány vysokých škol se pro mnohé z nich zavřou, neboť na studia nebudou mít peníze.