Premiér Petr Nečas dostává co proto kvůli svým pondělním deklamacím na brněnském veletrhu. V podstatě řekl, že bychom si takové "záležitosti", jako je politická podpora ruské skupiny Pussy Riot anebo tibetského dalajlamy, měli laskavě odpustit, protože mají dopad na náš export. A vůbec si prý z ekonomických důvodů "nemáme házet klacky pod nohy".
Tohle je nezvyklá, mírně řečeno, otevřenost. Mohou ji kvitovat s uspokojením leda voliči, kteří podvědomě pokládají punkové kapely a lámaistické mnichy za jakési pokračování diverzních akcí západního imperialismu proti budovatelskému úsilí hrdých národů. Kam se z tohoto diluviálního hlediska hrabe výsadek mandelinky bramborové z 50. let na ruské feministky či hlavu budhistické sekty, která konfrontuje mrakodrapy v Šanghaji se svým středověkým tmářstvím? Tohle se asi honí v hlavách lidí ze "strany pořádku", ať už bezděčně čerpají inspiraci z doby minulé nebo současné...
Samozřejmě, každý brouk má nějaké místo v potravinovém řetězci a bývá přinejmenším nástrojem entomologů. A neexistuje politický jev - a tím Pussy Riot i dalajlama nepochybně jsou - bez politického využití či zneužití. Jenže kromě toho, že se institucionalizovaná lidská společenství stávají něčím nástrojem (to je nevyhnutelné), jsou ještě také sama sebou. Jako s dobytkem se s nimi zacházet nesmí. Ruský a čínský režim tento imperativ v obou případech - je mi líto - překročily.
Nečas byl v Brně neuvěřitelný. Že bytostný konzervativec strne nad výtržností muzikálních anarchistek v chrámu Páně, dovedu pochopit. Ale řeči o "vrcholném nevkusu", jenž v "žádném případě" nesymbolizuje svobodu a demokracii, jsem naposledy slyšel za Husáka v normalizačním televizním pořadu Atentát na kulturu o undergroundových skupinách Plastic People a DG 307.
Svobodu a demokracii rozhodně nesymbolizují Vladimír Putin s patriarchou Kirillem. A je více než pochybná cesta ke svobodě a demokracii v Rusku od státního kapitalismu ("reálného socialismu") nomenklatury k mafiánskému kapitalismu oligarchií. Od zjevených pravd "marxismu-leninismu" ke zjeveným pravdám pravoslaví. I naši katolíci - záleží-li jim ještě na svobodě svědomí - by mohli pochopit, že "pussynky" jsou jedním z projevů emancipace ruské společnosti. A že zavřít takříkajíc mámy od dětí natvrdo do vězení za de facto přestupkové jednání je obyčejné svinstvo.
Dávno odpověděl sám dalajlama na Nečasovu brněnskou tirádu o tom, že podpora tibetských mnichů je vlastně podporou směřování k režimu, pro nějž je typický - tak to premiér řekl - "polofeudální teokratický charakter se silnými autoritativními prvky". V září 2000 se dalajlama svěřil novinářům: "Nikdy jsem neobhajoval ani zachování instituce dalajlamy. Dokonce jsem kritizoval Peking, když v roce 1951 v sedmnáctibodové dohodě, kterou si vynutil nátlakem, trval na zachování postu dalajlamy." A dodal: "Čínská vláda mě vždycky obviňovala, že chci obnovit svá dřívější privilegia, a ještě hůř: obnovit feudální systém." Čínská vláda a premiér Nečas, dodejme my.
Co českého předsedu vlády omlouvá? Snad trochu jeho brněnské "veletržní" auditorium, sestávající převážně z manažerů a podnikatelů. Pro firmu je důležitý jedině zisk. A ten je možný jen tehdy, když vstupy i výstupy, export i import a podobný herberk nenarážejí na překážky. Jakékoli. A kromě toho: v žádné firmě demokracie a svoboda nejsou, natož aby něco takového nějaká firma přímo symbolizovala. Obávám se, že standardní řízení firem se dokonce vyznačuje "silnými autoritativními prvky". Je to v nich - ve světě, jenž nás všechny živí i vysává - jako v tom sci-fi seriálu Akta X: Demokracie, svoboda i "pravda je tam venku".
Mám občas dojem, že potrhlí anarchisté a ploskonozí mniši tohle chápou mnohem víc než vyfrakovaní premiéři a hofráti. Nebo než ministři zahraničí, kteří aspoň naoko občas musejí zabojovat proti korupčním čunkárnám významných členů vlád. A lidskoprávním čuňárnám proexportních premiérů.
