Na bruselském summitu, jehož hlavní část se smrskla do nočních hodin ze čtvrtka 18. na pátek 19. října, došlo k faktickému odložení samotného základního kamene evropské bankovní unie, kterým měla být takzvaná "supervize", dohled ECB nad případnou prohnilostí asi šesti tisíc evropských peněžních ústavů. Jsou mezi nimi, mimochodem, matky dcer působící na 95 procentech českého bankovního trhu, na nějž by tak bylo dohlédnuto nepřímo.
Nebude z toho nic. Všechno se posunuje o rok a to je příliš dlouho a na skutečný obrat všech krizových potíží příliš pozdě. "Jsme rádi, že se nám to podařilo prosadit," řekl v pátek ráno premiér Petr Nečas surově a egocentricky. Pravda, jenom Česko hrozilo bankovní unii vetem, ale přijatý "kompromis" vyjde skoro nastejno. A hlavně: prosadil si ho Berlín proti Paříži. Prahu nepotřeboval.
Mějme však pochopení pro předsedu vlády a ODS, který doma nezvládá žádný ze svých postů doopravdy kočírovat a jehož politická kariéra je podle všeho sečtena. Když neřídím ani Tluchoře, potom jistě představa, že řídím Evropu ("Tady máš za to pomazánkové máslo, čarodějnice jedna!"), ba že už se pomalu stávám ředitelem zeměkoule (těsně před vlastním nezajímavým pádem v malé středoevropské gubernii), je psychický kompenzační mechanismus téměř dokonalý. A kdoví, snad to nějaké hlasy voličů ve druhém kole senátních voleb hodilo.
Zřejmě ne. Zdá se totiž, že Čechům může být nějaká Evropa ukradená. Pořádný mazec - ale nejprve v Evropě, do nějž bychom se, jako obvykle s křížkem po funuse, nemohli nevložit - nastane teprve po (nepravděpodobném) uskutečnění nápadu německého vrchního finance Wolfganga Schäubela na zřízení postu nového měnového eurokomisaře. Ten by měl široké pravomoci, také právo veta vůči návrhům rozpočtů jednotlivých členských států.
Má svoji logiku doplnit "ozdravění" finančních trhů "zdravou" fiskální politikou coby druhým pilířem budoucí stability. Je to ale zároveň návrat před revoluci francouzskou (1789) a vlastně i americkou (1776), které kvůli sporu, zda "otevřít, či zavřít peněženky" suverénního lidu (nation) vůbec vypukly. A nabraly směr k demokracii takové, jak ji známe. Zastaví pan Schäuble tu vlnu nacionalismů, která se pak - jménem demokracie - Evropou přežene? Václav Klaus se už těší.
Zatím tedy nemáme ani základ kontroly trhů. Jeden rozměr nejnovějších bruselských hrátek je však možná ještě tragičtější. Povrchně uchopeno vypadá odložení bankovního dohledu rozumně. Do konce tohoto roku se má schválit jeho jakýsi scénář, příští rok mají být - řekl bych - kamerové zkoušky a vysílání do zdi (dolaďování konkrétních provozních postupů). To ale jenom neznamená, že supervize BCE začne fungovat nejdříve 1. ledna 2014 a nikoli 2013, jak chtěla Francie. To především znamená, že nemůže být provedena přímá rekapitalizace zadlužených bank, která je na fungování supervize vázána.
Co budou do té doby dělat Španělé, jejichž "cajas" - bankovní domy a peněžní ústavy - se pod tíhou dluhů prohýbají v roztřesených kolenou? Asi se budou modlit, aby lichvářské úroky nějakým zázrakem - jak se náhodou stalo právě tento týden - poklesly nejen na pár dní, ale aby byly levné napořád. A hlavně aby si celá Evropa vší tou disciplínou zcela a nadoraz nepodřízla větev, na které si stále ještě lebedí. To by bylo drahé. To bude drahé. Pro všechny.
Nečas neřídí Evropu. Evropu řídí nečas.
