Jakkoli skončí svou politickou dráhu premiér Petr Nečas, lidstvo si nepřestane připomínat jeho páteční řeč ve sněmovně. Jeho dokonalou politickou latinu, která tak přesvědčivě obhajovala vládu ODS, TOP 09 a - neumím to říci jinak - "Peake 007". Na věčné časy bude zdobit politologické studie a velká historická plátna. Maroldova Bitva u Lipan hadr.
Nečas řekl, že v případě vyslovení důvěry bude mít vládní většina - složená, jak konstatoval již dříve, z "volných radikálů" či "elektronů", které zpočátku opravdu, ale opravdu odmítal - "poměrně těžký úděl". Pohybuje se totiž v "komplikované celoevropské ekonomické situaci". Tím spíš, že jeho vláda prostě na žádný rok neumí odhadnout růst HDP, a tak má i letos nižší růstové tempo, "než jsme počítali". Zároveň je vystavena "nutnosti konsolidace veřejných financí". A do třetice všech těžkých údělů jako by ani netušila, že právě ta finanční "konsolidace" zpomaluje tempo růstu.
Nečasův britský kámoš David Cameron by mu vlastně mohl poradit, když se ukazuje, že ostrovní ekonomika se kvůli úsporným opatřením právě sesula do druhé recese během tří let. Tamní odborový předák Paul Kenny už tam hřímá: "Vládní koalice ignorovala varování, že úsporná opatření vrátí Británii do dvojité recese." Ale Cameronův Kalousek, ministr financí George Osborne, je si jist, že demolice sociálna je jediná "cesta z nejhorší dluhové krize našeho života", která "trvá déle, než kdokoli čekal". Lépe a přesněji: než čekal kdokoli z neoliberálních tajtrlíků.
Že Nečas neporozuměl plnému Václaváku, je prkotina proti tomu, že zjevně nepochopil, proč šéfovi ECB Mariovi Draghimu "leží na srdci, abychom (po fiskálním paktu) měli také růstový pakt". Českému premiérovi se asi nedoneslo, že Španělé do Bruselu ohlásili nemožnost naplánované "fiskální konsolidace". Že Nicolas Sarkozy slíbil Francouzům fiskální pakt vystavit referendu, pokud neprojde Senátem (ovládaným socialisty).
A že jeho protikandidát François Hollande byl v Bruselu přivítán jako herold lepších časů, které odhlédnou od "paktu stupidity" a přikloní se aspoň k selskému rozumu. K respektování skutečnosti, že kdo nezasel, nesklidí a nejí. Z toho se Nečas s Cameronem nevykroutí, jako se vykroutili z paktu, jehož obsah však hlava nehlava realizují.
Kdykoli premiér vyčítá - jak znovu učinil před pátečním hlasováním o důvěře - sociálním demokratům, že nezničili sociální stát už před deseti lety, když už tenkrát sami nalétli plkům o "modernizaci" sociálna počínšťováním Evropy a česká ekonomika rostla, říká vlastně toto: "Proč jste už tehdy, vy lotři, tu naši ekonomiku nezaškrtili?"
Obdivuji předsedu vlády, jak ve jménu demokracie zaštiťuje svůj kabinet domácí "platformou" a zahraničním kasinem finančních trhů. Podle něj dávají finanční trhy "nezávislou známku z chování a kvality práce této vlády". Máme to "za jedna". Pan učitel totiž dostane výslužku: dva velké tunely, církevní a penzijní. A ty prostě musí být proraženy, i kdyby Kalousek přešel k islámu.
I v této zemi potřebovaly různé režimy odněkud čerpat vznešenost. První republika vzhlížela k Masarykovi a četla si Peroutku. Poúnoroví stalinisté nastrkali si do dupavých bagančat Marxe a Engelse, velké myslitele 19. století. Polistopadový uragán svobody postavil na oltář Patočkovo mučednictví a morální auru Václava Havla. Končí to předsedou vlády, jenž ohlašuje kapitulaci republiky před divizemi globálních spekulantů parodickými slovy Járy Cimrmana: "Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat."
Ne. To není všechno. Jako to nebylo všechno tenkrát, kdy jsme také zaplnili Václavské náměstí. A kdy jeden papaláš s vánočním jménem naděloval špatné známky jakýmsi vzbouřeným dětičkám. "Nejsme děti!" skandovali dospělí. Ani pro Štěpána, ani pro Nečase. A za žádného nečasu.
