Očima Martina Hekrdly
Nejsme kůly v plotě

Někdy se tváříme, jako bychom u nás sáli korupci s "mateřským pivem". Zdá se nám, že Češi v míře lechtivosti svých dlaní vyčnívají nad Evropu. Že jsou pupkem světa v zlodějstvech. Dost toho sebemrskačství! Zlomená národní hrdost se často promítá do produktivity práce.

Přirozeně existují mravy ještě divočejší, například skoro ve všech postkomunistických zemích na východ - nebo jihovýchod - od Hodonína. Pěkný spektákl si tohle jaro vychutnali v Rumunsku, když prasklo, že poslanec vládnoucí Liberálně demokratické strany (ve zkratce PDL, nikoli po česku LIDEM) Mihail Boldea šéfoval kriminálnímu gangu obchodujícímu hlavně s bílým masem. List Romania libera hořekoval, že "na celé zemi ulpěla hanba".

To těžko. Kdybych to tady teď nenapsal, Čechům by ta hanba asi unikla. Vždyť máme dost svých vlastních průšvihů a na krku "zaracha" eurodotací. Rumunsko zase může klidně zapomenout na Schengen. Evropa není žádný holubník pro poslance, jejichž portréty by se hodily do klasické Lombrosovy knihy L´Uomo delinquente (1876), ještě za Rakouska-Uherska u nás vydané pod názvem O typech zločinných.

Balkánský případ je docela akční. Mihail Boldea - a to Čechy zajímat může - letos v březnu opustil Rumunsko přesně tři dny předtím, než ho poslanci stihli zbavit imunity. Prchal pak deset dnů přes Bulharsko a Turecko až do Keni. Tam vzrušující safari skončilo po zatčení Interpolem a repatriaci poslaneckého mafiána do vyšetřovací vazby. "Děkujeme Interpolu!" jásal rumunský tisk.

Rumuni jsou přesto zoufalí jako starozákonní Kniha Kazatel: "Marnost nad marnost a všechno marnost." Deník Adevarul dokonce napsal, že "korupčníci si vždy najdou způsob, jak obejít zákony". Tohle si zapamatujme - "obejít zákony". Ti, kdož zákony přímo porušují, aby se obohatili, jsou buď lidé zcela obklíčení sami sebou, mastící si kapsy i sebelásku, anebo mají "íkvé tykve".

Našinec by řekl, že srovnávat srdce Evropy s balkánským "Divokým východem" není útěcha, nýbrž ještě větší ledová sprcha. Tak dobrá, a co na západ od Aše? Co třeba taková Francie, jejíž románský jazyk Rumuni zvládají snadno a rychle? Tam se za Sarkozyho před dvěma lety stalo něco horšího než safari na Rumuna. Ministerstvo spravedlnosti navrhlo změny v trestním řádu, které halasně prodlužují délku promlčecích lhůt také na, řekl by Kalousek, "nadstandardní zlodějny".

Sláva? Ne. Ještě než mohl vypuknout všeobecný jásot, Francouzi si všimli, že ke změně má dojít ještě v jednom "detailu": prodloužená lhůta běží od okamžiku spáchání trestného činu a nikoli - jako dosud - od jeho odhalení. A hned se začaly přetřásat kauzy a osoby, které již běhají po soudech za "korupci a zneužití veřejných statků" a jež novela zákona zbavila starostí. Deník Libération tehdy napsal, že tato "modernizace právní jistoty občanů" je "novou formou beztrestnosti". A dodal: "Díky této justiční reformě už se nemusíte bát ramene spravedlnosti."

Nejsme kůly v plotě. A možná že v některých - vysoce konkurenceschopných - inovacích už zase zaostáváme.