Očima Martina Hekrdly
Nová vláda, český striptýz

Ze státních orgánů, veřejných činitelů a politiků vůbec si asi nelze 25 hodin denně (ano, astronomický den už nám nestačí) dělat legraci. Roucha důstojnosti "našich představitelů" nemá stále rozevlávat vítr nevážnosti a odhalovat číkoli hanbu. Narušuje to ústrojovou kázeň občanské společnosti. Pošklebky je třeba šetřit i před Rusnokovou "vládou odborníků" (tedy před těmi, kteří dle slov pana prezidenta už znají svůj resort a netřeba jim tudíž - dodal bych - vysvětlovat, že například "vnitro" není lék proti panice s vnitřním použitím). Po Nečasově vládě ostatně každý jiný tým vyhlíží jako platonský ideál vlády filozofů. Proč by takoví lidé předem hledali oporu ve sněmovně?

Je vůbec možné aktuální dění pojednat vážně? Těžko. Zvláště poté, co bývalý premiér jiné "vlády odborníků", neúspěšný kandidát-favorit na prezidenta a nový ministr financí Jan Fischer obdržel během týdne na své konto 5,3 milionu korun od čtyř prachatých podnikatelů (a protože dlužil už jen 3,55 milionu, zbude mu 1,75 milionu korun takříkajíc k dobru). Tohle je slabé místo Rusnokovy (vlastně Zemanovy) Rychlé roty pro Strakovku.

Šéfka sněmovny a stále ještě "stojedničková" pretendentka na premiérský trůn Miroslava Němcová (ODS) už označila kvůli tomu novou vládu za "toxickou"; a zeptala se, proč se o Fischerův "případ" nikdo nezajímá, jestliže tři modří exposlanci za pouhé převzetí funkcí ve státních podnicích sedí ve vazebních celách. Tohle vyvozuje tatáž Němcová, která před časem proces přidělování trafik ostře kritizovala a nátlak nynějších tří vazebních vězňů charakterizovala jako "vydírání" (a de facto tedy ony trafiky označila za "výpalné"). Jsou-li vedle rouch i sukně důstojnosti, z Němcové ta její sjela až na zem. A rovnou do bláta.

Financ je nahý!

Fischerův "případ", který již v médiích naplno žije a vzkvétá jako skutečná kauza, je krajně nepříjemný. V něm ono roucho důstojnosti také obtáčí už jen kotníky. Výsledný dojem příliš nenapravuje, že Jan Fischer alespoň není chemik a státní finance mu tedy snad přece jen neexplodují pod rukama. Jeho miliony nevypadají dobře vedle inauguračního projevu Miloše Zemana, který novým ministrům sdělil, že jejich hlavním úkolem je zabránit tlakům při vyšetřování současné korupční kauzy a zajistit nezávislost policie i státních zástupců. "Jste zárukou, že se aféry nebudou zametat pod koberec a že z mafiánů se pod politickým tlakem nebudou stávat nevinní občané," řekl doslova.

Záruky nezávislosti si tedy představuji jinak, zvláště na financích. Plně však souhlasím s jinými slovy pana prezidenta: "Nenechte se otrávit mediální kritikou závistivých hlupáků, kteří sami nikdy nic v životě pořádného neudělali." Skutečně, nic tak pořádného, jako je splacení dlužných pěti milionů v šesti dnech, jsem skutečně, já hlupák, v životě nedokázal (a ani nikoho takového z kolegů neznám). A ano, závidím!

Snad z této atmosféry vybrumlala vlídná reakce Miroslava Kalouska k prezidentovu apelu na záruky nezávislosti pro vyšetřovatele a žalobce. Podle odcházejícího ministra financí je hradní výzva "v pořádku". Neboť Nečasova vláda se přece "nikdy nesnažila" bránit orgánům činným v trestním řízení v jejich činnosti, "byť některé moderní výklady trestního jsou nám nesrozumitelné," řekl v onu inaugurační středu Kalousek.

No ovšem! Hlavně on sám nikdy neřekl jediné křivé slovo na adresu vyšetřovatelů a kohokoli jiného. Nikdy nikomu v žádné kauze ani nevolal (a premiér Nečas mu nic v tomto směru nemusel zakazovat). Nikdy nepořádal semináře o jedině správné ministerské metodice k šokujícím tendrům, které byly zlovolně "kriminalizovány". Nikdy nedal "odstíhat" policejního prezidenta (mimochodem: Petr Lessy byl soudem první instance v květnu vyviněn s tím, že se trestné činy, které mu naházeli na hrb, prostě nestaly). Mohlo by se zdát, že když Kalousek "dělá blbýho", své roucho důstojnosti si strhává sám. To je omyl. Dávno již žádné na sobě nemá.

Justiční Marie

Hermelínová roucha nepadají jen z vyloženého papalášstva. Politolog Lukáš Jelínek, skromný ideový "dienstbierovec" z Lidového domu, se v inaugurační vládní den pokoušel v České televizi tvrdit, že Rusnokova ministryně spravedlnosti Marie Benešová se bude sápat na nový, echtovně protikorupční zákon o státním zastupitelství. Prý se tím dopředu ani netají.

Proti politizující právničce, která se v této zemi zasloužila o rozšíření sousloví "justiční mafie", jde o nepodloženou insinuaci. Po roce 1998 přesvědčila Miloše Zemana, že akce Čisté ruce se musí řídit právním řádem a nikoli politickým ukazovátkem, které přece "ví", kdo má "jít do tepláků". A Benešová dnes pouze chce, aby bylo možné se proti práci budoucího "protikorupčního speciálu", jehož šéfa v novém zákoně jmenuje nejvyšší státní zástupce, odvolat také jinam než - k nejvyššímu státnímu zástupci! To už by potom chybělo pouze splynutí rolí žalobců a obhájců, kteří by pak - jako v jedné francouzské komedii o vládě jakobínů - při procesu pronesli vždy jen jedinou větu: "Slavný soude, na světě není většího a odpornějšího zločince, nežli je můj klient."

Ne, z nové ministryně spravedlnosti Benešové roucho důstojnosti - aspoň zatím - viditelně nespadlo. Kolem Rusnokovy "vlády odborníků" se dá ovšem očekávat masový striptýz jako vystřižený z jeviště pokleslého šantánu, ať už se v něm budou obnažovat její odpůrci, či stoupenci a ať už její trvání - 17. července se bude hlasovat o důvěře - bude jakkoli jepičí. A tak se upínám k číslu 120. Je to počet mandátů, který je nutný k rozpuštění sněmovny. A také je to počet miliard z evropských fondů, o něž můžeme přijít. Ale jen tehdy, budeme-li příliš a slepě pohrouženi do malých i velkých podlostí v lítém boji kolem malých českých - legálních, legitimních i vykřičených - vlád.