Dva hlavní pilíře vlády působily v posledních dnech až komicky, když se vzájemně obviňovaly, který z nich se více rozkládá. Jako by si neuvědomovaly, že doby, kdy bylo dost voličů na vzájemné přetahování, už skončily. Dnes by podle preferencí ani součet hlasů ODS, TOP 09 a STAN důstojnou roli pravici ve sněmovně nezajistil. Pokud nevyjde plán B.
Hádka mezi koaličními stranami se strhla poté, co se TOP 09 po určitém váhání rozhodla dál pokračovat ve spolupráci s užitečným přívěškem jménem Starostové a nezávislí. "Nechceme tříštit hlasy na pravici, když je ODS v totálním rozkladu. Nechceme, aby měla levice ústavní většinu," vysvětloval na serveru iDnes.cz šéf starostů Petr Gazdík. "Pan Gazdík je zřejmě superpolitolog. ODS není v rozkladu, to spíše uskupení TOP 09 a Starostové se rozpadá na dvě samostatné party. Trochu by si měl uvědomit známé pravidlo: Rychlý vzestup má i rychlý sestup," kontroval za ODS v Parlamentních listech místopředseda Senátu a držitel čestného předposledního místa v prezidentských volbách Přemysl Sobotka. Další naschvály se nabízejí - třeba dohoda mezi Milošem Zemanem a Petrem Nečasem o instalaci Livie Klausové na slovenskou ambasádu za zády Karla Schwarzenberga.
Ač se to na první pohled nezdá, podobné nepřátelství na pravici už tu dlouho nebylo. Současné napětí začíná připomínat léta 1998-2002, kdy si Klausova ODS nemohla přijít na jméno s Unií svobody a spol. V mezičase, který přišel poté, se pravice spíše doplňovala, než že by se přetahovala o stejné voliče. Tehdejšího šéfa ODS Mirka Topolánka pojilo přátelství s vlivným lidovcem a pozdějším zakladatelem TOP 09 Miroslavem Kalouskem, další hlasy přidali v minulém volebním období zelení, naposledy, jak známo, Věci veřejné. Petr Nečas s Kalouskem tandem nikdy netvořili. Teď bojují o to, co z pravicových voličů zbylo. Každý po svém.
Plán Okamura
ODS je nyní jediná velká strana (stále ještě?) otevřeně se hlásící k jednoznačné pravici pod heslem "reformy jsou správné, jen špatně vysvětlené". A když to nestačí, straší návratem komunismu jako v případě údajného puče v Ústavu pro studium totalitních režimů. Ryzí pravé fundamenty pak už hájí jen Institut Václava Klause nebo podivný "kontrarevoluční" úkaz jménem Petr Hájek.
Naopak TOP 09 mnohem chytřeji hraje roli řádného hospodáře, manažera, který "ten stát chce dát do pořádku" a snad díky Karlovi zatím dokázala ustát i řádění Jaromíra Drábka na ministerstvu práce a sociálních věcí (sKarty) nebo chaos v resortu kultury pod vedením Aleny Hanákové.
Útěk od "praporů pravice" samozřejmě neznamená, že by TOP 09 chtěla dělat levicovou politiku, spíš hledá vstřícnější nálepky. A zde jsme u plánu B, který by nakonec mohl ODS a TOP 09 zachránit, respektive zabránit vládě levice. Vezměme jen jako příklad takového senátora Tomia Okamuru. Chvíli vychvaluje komunismus, pak podporuje Holešovskou výzvu, ale názory má blízké spíš poslankyni ODS, kladivu na všechny nepřizpůsobivé, Ivaně Řápkové. Nebo třeba Andrej Babiš, jenž by si stát klidně přidal do svého impéria.
Až podle očekávání sociální demokracie vyhraje příští sněmovní volby, možná bude za spolupráci s někým tak rozumným, jako je třeba Miroslav Kalousek, ještě vděčná.
