O ideologické nenávisti a lásce k dětem

Bývalá izraelská premiérka Golda Meirová kdysi řekla, že mír na Blízký východ nepřijde, dokud bude nenávist Palestinců vůči Izraeli větší než jejich láska k vlastním dětem. Ta věta platí dodnes. Týká se i libanonského Hizballáhu. Nebezpečím totiž nejsou jen jeho rakety a armáda vojáků, polovojáků a přívrženců. Nebezpečím je ideologie, která přežije i případnou porážku Hizballáhu.

Bylo to za vlády Goldy Meirové, když v roce 1972 vyvraždili palestinští teroristé izraelské sportovce na olympijských hrách v Mnichově. Od té chvíle je jasné: tito lidé neuznávají žádná pravidla.

Když svět reagoval pouze slovně, izraelská „železná lady“ přikázala Mossadu, aby zločince našel a zlikvidoval. Ideologie ovšem přežila a přišel zakladatel Hamasu šajch Ahmed Jassín s pseudonáboženskou apologetikou sebevražedných útoků. Izrael Jassína zlikvidoval v březnu 2004. Ideologie pokračovala. Jednou z oblíbených metod Hizballáhu bylo odpalování raket z civilních oblastí. Typický scénář: útok se podnikne ze školky, a když izraelská armáda odpoví, zabije hordu dětí. Na místě už čekají fotografové a kameramani, aby „zvěrstva Izraele“ dokumentovali pro světová média.

Válka se odehrává i v médiích a zmíněná metoda funguje také nyní. Přívrženci Hizballáhu nemají armádu s jednotným velením. Jsou roztroušeni po domech, kde mají tisíce raket. Na místa izraelských zásahů pak vodí vyjevené novináře, kterým říkají: „Tady byla nemocnice, tady domov důchodců. V jednom mají pravdu: tuto válku odnášejí civilisté.“

Ideologie ovšem ani tam nekončí. Hnutí jako Hamás nebo Hizballáh působí v oblastech, kde státní struktury příliš nefungují, a spojují radikalismus s činností obecně prospěšnou. Zakládají školy nebo nemocnice, chodí do mešit, pěstují politiku. Muslimské bratrstvo v Egyptě dospělo dokonce k přesvědčení, že nejlepší jsou islámské zákony, ale druhá nejlepší je demokracie: stačí jedinkrát vyhrát volby a islámský stát se jednoduše zavede.

Měl Izrael vstoupit do války s Hizballáhem? Dříve nebo později k ní dojít muselo. Mediální válka se bude nutně vyvíjet v jeho neprospěch. Další otázka je, jak měřit úspěch. Skutečnou porážkou Hizballáhu, Hamasu a podobných organizací bude totiž až zánik jejich ideologie. Pak bude snad láska k vlastním dětem větší než nenávist vůči komukoliv. To ale ještě chvíli potrvá.

Autor: Daniel Raus