Očima Marka Přibila
Občanskodemokratická křeč

ODS se snaží povstat z popela. Ve své Agendě 2014, tedy v programu čistě občanských demokratů, jejž chce strana prosazovat do konce řádného volebního období, slibuje i kvalitní vzdělávání.

Chce-li uspět (a část výkonné rady i poslanců ODS si od agendy slibuje zastavení propadu voličských preferencí), musí totiž získat zpět důvěru nejen třeba živnostníků či lékařů, nýbrž i vysokých škol.

ODS tak například slibuje "nový program zaměřený na podporu technického vzdělávání včetně vzdělávání dospělých, financovaný z evropských peněz".

Každý, kdo ale sledoval dění ve vysokém školství v posledních letech, ví, že jde sice o prohlášení chvályhodné (o plán prospěšný, potřebný, ba i nutný), nicméně že věřit mu může jen naivka do morku kostí. Je totiž více než jasné (závisle na předchozích zkušenostech), že při případné realizaci takovéhoto podpůrného programu by si na své přišly opět hlavně soukromé společnosti, zajišťující jeho logistiku, a rekvalifikační agentury všeho druhu. Nejvyšší kontrolní úřad by pak zase prohlásil, že efektivitu vynaložených prostředků nelze zjistit, vláda by čelila skandálu, že nám Brusel nechce stamiliony z ESF proplatit, a školství by mělo dalšího nového ministra v řadě.

Podpora vzniku špičkových center excelence (další bod agendy) by sice dala potřebnou injekci skomírajícímu stavebnímu byznysu, ovšem vysoké školství by opět spíš ostrouhalo. Ostatně vždyť o tom byla celá vládní politika v oblasti terciárního vzdělávání: podpořit soukromý sektor na úkor škol.

Jedinou skutečnou snahou Nečasova kabinetu bylo vytvořit zákon, který byl o přesunu toku peněz z univerzit k finančním ústavům. Za půjčky na školné, z něhož pak sešlo, měl bankám ručit stát a platit za studenty úroky v průběhu studia, což by při statisících lidí byly miliardy. Na přípravu této reformy vyčerpal rezort 91 milionů. Dnes je jasné, že zbytečně.

Dalším "úspěchem" kabinetu bylo jmenování nové rady pro výzkum a vývoj, jež spolurozhoduje o miliardách pro vědu. Došlo k němu bez jakéhokoli vědomí představitelů akademické obce. Člen rady může být jmenován nejvýše na dvě po sobě následující funkční období, exministryně školství Miroslava Kopicová a dnešní ministr Petr Fiala byli přitom jmenováni už potřetí. Za výkon funkce jim náleží odměna, jejíž výši stanoví vláda.

Loni Nečas řekl, že ve vysokém školství nejde donekonečna dělat nejrůznější analýzy a varianty řešení. "Je potřeba konat," zdůraznil s tím, že reformy se připravují už od roku 2006. Nestalo se nic. Teď de facto ODS říká totéž. Ale kdo jí ještě věří?

Je reálné, že do roku 2014 vysokým školám klesnou znatelně příjmy z rozpočtu, což by znamenalo kolaps, nikoli konkurenceschopnost. A ministerstvo, řízené nominantem ODS (byť nestraníkem), je s reformou, jež se smrskla na novelu zákona, opět na štíru. Není s to odpovědět, jak by se VŠ podle vládního plánu měly vyprofilovat na vědecké, vzdělávací a profesní. Není jasné, budou-li mít absolventi profilace zaznamenány v diplomech, případně v dodatcích k diplomu. Neví se, zda jednotlivé typy studia umožní pětiletý magisterský program, ani jak se vyřeší odebírání titulů.

Ostatně díry v legislativě v této oblasti ukázala nedávná kauza na plzeňských právech, již pravicové vlády zametly nakonec pod koberec. To jediné se jim ve skutečnosti "podařilo" ve vysokém školství dokonale.