Obluda všednosti

Svátky obzvláštňují čas, aby naše dny nebyly jen zaneprázdněním, abychom se nezaplňovali prázdnotou. Slyšíme stále dokola: „Nic nemá smysl.“ Případně: „Sežeň prachy!“ Nebo: „Chceme zábavu.“ Čas sváteční nás zve, abychom se povznesli, vnitřně pookřáli.

O Vánocích se musí něco dít, aby se staly událostí. Jde o exhibici. Latinské exhibeo znamená dát poznat, dát najevo. Já byl nejmladší ze tří brachů a Vánoce, to byl hukot. Máma vyndala ze skříní to nejlepší, co jsme měli, nejhezčí ubrus, talířky i příbory, a pak svíce, stromek, dárky a betlém, všichni dávali najevo to nejlepší ze sebe. A já si už jako malý capart říkal: „Aha, tak to je ono, tohle je pravý život. To ostatní, co přijde potom, v lednu a dál, to je jen odlesk, slabý odvar té pravé skutečnosti.“ Díky Vánocům jsem přežil ve zdraví až do května, pak jsem se těšil na letní prázdniny a od října jsem věděl, že se zas blíží Vánoce, průhled do toho pravého života.

Pro děti jsou Vánoce síla, ale co dospělí? Babička mi říkala: „Víš, kdy budeš dospělý? Až ti bude dělat větší radost dávat než dostávat.“

Jsou situace, kdy nám život nedovolí slavit Vánoce s nejbližšími. Jsme mimo - v nemocnici, ve vězení, v lágru, ve válce. Z první a druhé světové války známe vánoční příměří - na dva tři dny utichly zbraně. „Tichá noc, svatá noc,“ zpívali vojáci v zákopech na obou stranách a slavnostně se setkávali i s nepřáteli, zpívali to v ponorkách i na leteckých základnách. Akceptovali čas příměří. (O to horší to bylo 27. prosince, když válka začala nanovo.)

Vánoce nás provokují, aby věci nebyly při starém, ale o krůček dál a výš. Křesťané věří, že se Bůh stal člověkem. Sestoupil z výšin do nížin, nebe se dotklo hor jen proto, aby se člověk stal více a lépe člověkem, aby byl lidštější. Bída Vánoc je v té krátkosti, v tom „příměří“. O Vánocích se snažím o to nejlepší, co je ve mně, ale za dva dny to skončí a zase se stávám obludou všednosti. Podnět Vánoc je silný, ale na nás slabá káva. I kdyby hrom na praseti rajtoval, nebudeme přece věřit batolátku a jeho zvěsti: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ Už od prvního ledna budeme vykládat: „Blahobyt je důležitější než pokoj.“ A: „Za dobrou vůli si nic nekoupíš...“

Autor: Svatopluk Karásek