Pohled na Česko zahraničníma očima je nesmírně poučný. Možná bychom se sami na sebe takhle měli dívat častěji.
Třeba ctihodná britská BBC se Česku nejčastěji věnuje v souvislosti s neslavnými výsledky národního fotbalového týmu. I tak je to možná lepší. Jinak se v souvislosti s Českem a Čechy svět od BBC dozví v kontextu plymouthské kauzy. Na základě této zprávy může globálně uvažující, na podrobnosti nehledící konzument médií dospět k názoru, že typický Čech se jmenuje Tancoš a živí se otrokářstvím. Žádná sláva, pojďme dál.
V ekonomickém zpravodajství to vypadá o něco líp. Třeba agentura Reuters obsáhle informuje o tom, že agentura Fitch dává domácímu hospodářství známku A+. Jinak kromě každodenních výpisků z českého tisku kde nic tu nic, nuda a šeď - a potom zmínka o tom, že Rusko požádalo o vydání ruského "umělce" zabývajícího se zejména drobnými krádežemi Olega Vorotnikova.
A co na to Bloomberg? Měli bychom tu jedny protesty proti Miloši Zemanovi, upozornění na akciové eskapády telekomunikační společnosti O2 a zmínka o tom, že Česká zbrojovka získala podíl na dodávku střelných zbraní pro indickou policii.
CNN se České republice věnuje v souvislosti s výrobou vinylových desek. Jsme světovou velmocí v této okrajové části hudebního průmyslu, píší na CNN. A jinak? Naši fotbalisté podlehli německým. Potom dlouho a dlouho nic, až pak zprávička o tom, že si Česká republika zkrátila jméno na Czechia.
Pojďme si to shrnout. Česko v mozaice zahraničních zpráv je zemí
- které se má říkat Čechie,
- jejíž obyvatelstvo se bouří proti prezidentovi,
- dodává zbraně do Indie,
- vyrábí vinylové desky,
- kryje pachatele drobných krádeží,
- ... ale jinak se jí celkem daří.
Zahraniční média vykreslují celkem přesný obrázek země, která by velmi ráda patřila na západ. Západ ji ale stále vidí jako relativně zajímavou destinaci pro turistiku, poněkud zašlou, což může být efektní. Jsme pro cizinu nejspíš rozvojová země se vším všudy, včetně půtek o to, jak se Česku vlastně má říkat.
Nemyslím, že bychom se kvůli tomuto mediálnímu obrazu měli nějak rozčilovat nebo se snažit hájit a tvrdit, že to tak samozřejmě není. Jen mám dojem, že by celé této zemi prospělo, kdybychom zvedli oči od svých každodenních úmorných a úporných problémů a křivdiček a podívali se, jak vypadáme pohledem zvenčí. A jak se říká v terapeutických skupinách: Nereagujte na to, nehajte se, nechte si to projít hlavou a zamyslete se nad tím, jak působíte na ostatní.
