Díky nevyzpytatelným silám, které pražskou dopravu zasahují nevypočitatelnými zácpami, trávím celkem dost času v autě. Poslouchám rádio - a není den, abych neslyšel něco o inovativnosti a inovátorech.
Dělá to na mě dojem, že žijeme v době, která je stejně přelomová, jako byla třeba průmyslová revoluce. Prý to tak opravdu je. Technologická revoluce, která kolem nás prý právě začíná, by měla změnit docela všechno. Nejen svět byznysu, ale i každodenní život. Zaujala mě třeba teorie o tom, že úplně zanikne osobní vlastnictví automobilů. Prý je budeme sdílet.
Na první dobrou mi to přišlo vlastně jako vynikající nápad, druhý dojem už tak příznivý nebyl. Rozhlédl jsem se po svém autě a došlo mi to. Sdílení aut se nikdy nemůže prosadit prostě proto, že lidé ve svých vozech kromě sebe převáží taky svůj nepořádek. Představa, že bych všechny svoje záznamníky, bloky, papírky, účtenky, nedopité láhve s limonádou, dvě saka, kravatu, dvě košile, náhradní boty a kšiltovku Werderu Brémy měl kvůli každé jízdě autem vzít a přestěhovat, mě vlastně docela pobavila.
Trochu se obávám, že inovátoři při svém úsilí poněkud zapomínají na lidi, kteří by měli jejich vynálezy používat. A dokud to tak bude, domnívám se, že se "inovativnost" bude dál vztahovat nanejvýš na dodávání aplikací na cokoliv do AppStoru. A samozřejmě tu budou všechny možné komise, zkoumající zda je to či které odvětví dost inovativní na to, aby mohlo dostávat granty a dotace.
Autor je šéfredaktorem časopisu Faktor S.
