Už zvyšování nepřímých daní, ukazuje se, snížilo koupěschopnost obyvatelstva a oslabilo soukromý sektor. Jde o ruskou ruletu, nicméně hrozba, že vládě nezbude nic jiného, než opět dramaticky sáhnout na mandatorní výdaje, je stále ve hře.
A nejde tu toliko ani o problém, že aniž uzavřely kohouty korupci, jimiž unikají z eráru desítky miliard, stihly za pouhých pět let pravicové vlády vyšponovat dluh tak, že již překročil výši jednoho a půl bilionu korun. Často opomíjené riziko, jež může způsobit paseku dosud nevídanou, nazývá se eurodotace. Mnoho lidí jej hází za hlavu, neboť problematice příliš nerozumí. Zkusme ji zjednodušit:
ČR, potažmo daňoví poplatníci, odvádí do Bruselu určité peníze. Nato můžeme v daných obdobích zase určité peníze z Bruselu získat. Třeba na silnice či železnice. EU nám finance vyplácí v rámci politiky soudržnosti (známé též jako kohezní). Jejím cílem je pomáhat vyrovnávat hospodářské rozdíly mezi bohatšími a chudšími regiony. Ale protože Česko je stát, kde se sem tam nějaká ta korunka zakutálí, Brusel zbystřil a dělá nám problémy.
To se stalo letos v březnu, kdy jsme čelili plošnému zastavení dotací. A jelikož peníze stát nejprve vyplatí (třeba na nové maturity) ze svého a až zpětně mu je proplácí Evropská komise, tak když se Brusel zasekne, musí je logicky doplatit občané. Ti pak cvakají hned dvakrát - do bruselské i české kasy.
Eurodotace? Strašlivý bordel
Známou skutečností je, že pokud se usoudí, že je dobré nějakého ministra odstřelit, vždycky se dá dostat na eurodotacích. V každém rezortu je v tomhle strašlivý bordel. Zvlášť ilustrativní příklad je ministerstvo školství, jež má nárok, tedy mělo nárok na ohromný balík - 130 miliard korun. Kuchtová, Liška, Dobeš, ti všichni na dotace dojeli, ačkoli vždycky skálopevně tvrdili, jak bezvadně čerpání funguje.
Lhali. Ministerstvo teď nestihlo půlroční lhůtu pro nápravu. Brusel proto zatím vyplácení neobnoví. Jen ze školského programu (jsou dva) mělo Česko do roku 2013 na nejrůznější výukové projekty získat přes 46 miliard. Kvůli neschopnosti exministrů čerpat tyto prostředky, které měly pomoci českému školství, tak v době, kdy není na platy učitelů a pomůcky, školství o část miliard již stoprocentně přijde.
Je situace podobná v ostatních rezortech? Bohužel ano. Kvůli nesrovnalostem, například v kontrole, si na peníze bude muset dál počkat i sedm operačních programů ze 17, jež spravují tuzemské úřady. Největším ze všech je program Doprava. EU na něj pamatovala částkou 5,77 miliardy eur (kolem 147 miliard korun). Jen o málo menší je program Životní prostředí. Právě oba tyto největší "penězovody" z unie patří mezi zastavené.
Údaj, že jsme v čerpání dotací až čtvrtí odzadu, je burcující. Za námi jsou jen Rumunsko, Bulharsko a Itálie. Běžný lid, který odvádí do Bruselu část svých daní, je tak vlastně oškubáván těmi, které také ze svých daní platí proto, aby tyto peníze dokázali spravovat ku prospěchu vlasti, nikoli svému. Jak dlouho si to nechají oškubávaní Češi ještě líbit?
