Filmaři založili internetovou stránku www.podpormefilm.cz, na níž Filmová komora prezentuje úsilí o vytvoření nového zákona o Státním filmovém fondu. Znovu tedy zkoušejí najít cesty, jak získat pro výrobu filmů více prostředků. Ale nejen to: devatenáctičlenná pracovní skupina, která soustřeďuje tvůrce, producenty, distributory, publicisty i ministerské úředníky všech možných generací a zájmů, připravila také teze, které se pokoušejí definovat pozici českého filmu ve společnosti obecně. Tedy ve vztahu k ekonomice, národní identitě, propagaci v zahraničí a tak podobně.
Filmaři takto bojují už několik let a cenné je na tom přinejmenším to, že se dokázali shodnout a postavit do jednoho šiku. Jak dobře ví každý stratég, jednota rozmanité armády patří k nejdůležitějším podmínkám úspěchu, zvláště když oponenti pocházejí z různých stran. Rigidní pravice podporovaná subjekty, kterých by se změny přímo finančně dotkly, filmaře podezírá ze zavádění nějakých socialistických manýr, rigidní levice zase dobře ví, že ji většina filmařů upřímně nesnáší.
Film je médiem, které bohužel nikam tak úplně nepatří. Divadlo nebo galerie kdesi trvale stojí, a když na jejich provoz politik přidá, může se chlubit před jejich okolím. Že kvůli tomu divadlo v jiném městě třeba dostalo méně, o tom se nikdo nedoví. Film patří do oblasti, kde se mluví stejným jazykem – a když se na něj přispěje, tak ne z peněz od souseda (který o nich třeba ani neví), ale z peněz všech, případně z peněz těch, kteří o tom vědí zatraceně dobře. A proč na filmy takto přispívat? Jsou vaše? Jsou vaší obce? Nikoli, jsou režiséra a producenta. Zhruba taková je úvaha, která zatím nad snahami filmařů vyhrávala.
V podobné situaci je ještě jeden umělecký obor – literatura. Kniha taky nepatří městu ani kraji, snad tu bydlí spisovatel, ale ten se může odstěhovat, že. Jediným, kdo může finančně přispět na vznik knihy, je opět stát. Je tu však jeden podstatný rozdíl. Zatímco filmoví tvůrci se shodli, literáti jsou nadále roztroušeni do mnoha spolků, jejichž autorita směrem k vedení státu je mizivá. Možná pro spisovatele nastal čas, aby si z filmařů vzali příklad a pokusili se vytvořit nějakou tu Literární komoru, která by měla podporu všech a jako taková by mohla být partnerem vládě či poslancům. Brzy to bude potřeba, až se bude projednávat zvyšování daně z přidané hodnoty.
Autor: Pavel Mandys
