Když přijede takový americký prezident, tak to není žádná legrace. Vážně. Co mu dát za dárek? Aby se neurazil a aby viděl, že nejsme žádní blbci nebo řiťoplži.
Za vládu dostala dar na starost Vlasta Parkanová. „Spodků a fuseklí má dost, upletu mu svetr s radarem,“ nabídla Topolánkovi. „Kdy přiletí?“ Mirek odtušil, že pozítří, svetr nestihne. „Tak mu nazpívám cédéčko,“ vymyslela Vlasta.
Začala parafrází sovětské hymny (taky to byla velmoc): „George Bush něrušimyj/ respublik svobodnych/ Splotili navěki Velikije US!“ Pak na cédéčko přidala starý flák: „My chcem radar/ my chcem radar/ kdopak nám ho postaví...“ A nakonec Dobrý den, majore Gagarine s textem Jana Vyčítala Dobrý den, prapore hvězd a pruhů. Dar české vlády předala při slavnostním obědě. „It is for you from me and government,“ zapýřila se a vlepila Bushovi hubana, který nápadně připomínal dýchání z úst do úst. „Is she mother of Borat?“ tázal se pak Bush Topolánka, utíraje si z úst nános Vlastiny rudé kissproof rtěnky. „No, she is my Defence Secretary,“ pochlubil se Topolánek.
Ivanu Langerovi, dalšímu silovému ministrovi, se cédéčko zdálo málo. Na obědě s Bushem si obnažil hruď s vytetovaným velkým L. „Laura,“ pomyslel si dojatě Bush. „Livie,“ pomyslel si Klaus a byl mírně podrážděn, že si ministr vnitra nenechal vytetovat V, a rád, že to není G. „Lucie,“ tál Topolánek. Samá voda, samá voda. Jde o první písmeno slova LOST (ztracen/i),
což je jednak oblíbený Langerův seriál, jednak vzpomínka na Radovana Krejčíře, ztraceného kdesi v Africe.
Autor: Martin Fendrych
Ilustrace: Danglár
