Václav Klaus větřil správně, když měl na konci roku 2006 z Karla Schwarzenberga vítr.
Ministr zahraničí Topolánkovy vlády udělal vpravdě raketovou kariéru. Nejprve u Čáslavi zřídil americkou raketovou základnu. Komunisti protestovali, ale kníže řekl: „Na to, s odpuštěním, kašlu.“ Vláda i parlament mu všechny návrhy odsouhlasily, i když se později jak ministři, tak poslanci vymlouvali: „Když mluví, kouří doutníky cohiba, mumlá a my mu nerozumíme.“ Schwarzenberg u nás odmítl zavést euro. Místo toho nechal razit český dukát: vzadu lev, vpředu Havlova hlava. Lidé platili „vašíky“ a ty tak zpopulárněly, že brzy z Evropské unie vytlačily euráčky a staly se společnou měnou, „wenceses“. Vašíky sjednocení zákonodárci odhlasovali přechod k monarchii a Schwarzenberga zvolili českým králem. Protože seděl na dvou židlích, měl švýcarský i český pas, zvolili si ho i Švýcaři a vzniklo Českošvýcarské království.
Rakousko českému tlaku vzdorovalo až do roku 2009. Toho léta král Schwarzenberg dal Temelín proměnit na silo. Rakušané vyšli do ulic a volali: „Vivat Kari!“ Na podzim již vzniklo Českošvýcarskorakousko s panovníkem Karlem v čele.
Na korunovaci přijela do Prahy 44. prezidentka Spojených států Hillary Rodham Clintonová i s prvním mužem USA Billem a jeho oplácanou sekretářkou Monikou Lewinskou. Klaus v lednu 2010 pracuje coby kancléř krále, ponechal si svou hradní kancelář a na starosti má krom Schwarzenbergových doutníků i zásobování raketových základen.
Ilustrace: Danglár
