Očima Marka Přibila
Pět a pět je dvanáct

I názor, že pět a pět je dvanáct, je názorem, nikoli však objektivní pravdou. To by možná mohlo někomu vrtat hlavou závisle na plánu zrušit Vrchní státní zastupitelství (VSZ) v Praze - v souvislosti s úkolem pro novou pražskou vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou.

Návladní už sama naznačila, že je zastánkyní třístupňové soustavy prokuratury: "Tenhle stupeň (VSZ, pozn. red.) je v soustavě navíc a zbytečně ji byrokratizuje," řekla.

Systémové změny - nahradit vrchní státní zastupitelství specializovanou skupinou dvaceti až čtyřiceti státních zástupců zaměřených především na boj s korupcí, zkráceně takzvaným "speciálem" - byly ostatně naplánovány už v roce 2011. Prostým rozumem lze pak vyvodit, že žalobci by přešli pod Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) v Brně, což předpokládá i Bradáčová. Další část agendy by převzaly kraje.

Být ambiciózním státním zástupcem, velice se těším na vyšší tabulkové platy, vyšší prestiž, na případný významnější dozor s vyšetřovacími a žalobními pravomocemi - na celém území Česka -, na posílení své moci tím, že se stanu samostatným tělesem podřízeným jen NSZ s rozsáhlou škálou obrany proti vládní výkonné moci, a to doživotně.

Jelikož ale samozřejmě žádným takovým státním zástupcem nejsem, mohu se toliko nedůvěřivě tázat - jakkoli se v žádném případě nezastávám politiků -, zdali se touto systémovou změnou jen tak náhodou neotevře prostor pro korupci a neutralizaci politiků formou medializovaných vykonstruovaných trestních řízení, jež po mediální popravě politika vyvanou do ztracena. Jestli opravdu a v žádném případě nehrozí, že by v takto děsivém scénáři mohl hrát klíčovou roli právě onen speciál NSZ, pojímaný jako politická zpravodajská služba. Nálada ve společnosti je totiž lehce čitelná: silné volání k boji proti korupci a mediální dehonestaci politiků a politiky.

Jak ví asi každý, sídla českých státních zastupitelství a jejich obvody se shodují se sídly a obvody českých soudů, přičemž každé státní zastupitelství je zásadně místně příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto zastupitelství působí. Být tedy ambiciózním soudcem Vrchního soudu v Praze, má nálada se asi jistě změní ve prospěch zrušení této instituce, neboť bych předpokládal, že získám statut soudce Nejvyššího soudu s vyšším platem a pravomocemi; že získám rozhodovací, rozsudkové, odvolací i dovolací pravomoci, a stanu se tedy tabu kastou.

Jelikož ale žádným soudcem samozřejmě nejsem, mohu se opět toliko nedůvěřivě tázat, zdali nějací skutečně ambiciózní soudci neuvítají i zánik institutu dovolání - biče nad nalézacími a odvolacími soudy (okresními, krajskými a v současnosti i vrchními). A jestli nepadne zrušením vrchního soudu protitotalitní bariéra.

Jde podle mne o otázky sice kapku paranoidní, opovážlivé, byť legitimní. Protože zatím přece nikdo neodpověděl, jaká bude v zastupitelské demokracii občanská kontrola Nejvyššího státního zastupitelství, státních zástupců a Nejvyššího soudu, jestliže tyto orgány budou na výkonné, kontrolní a zákonodárné moci nezávislé a vázané jen vlastními právními názory - výklady zákonů. Zvlášť uvážíme-li, že názorem je také, jak bylo již řečeno, že pět a pět je dvanáct...

Protože zatím nikdo - ani Lenka Bradáčová - neřekl, jak se bude postupovat v boji proti případným špatným či nezákonným rozhodnutím státních zástupců či soudců, kvůli kterým přichází stát o nemalé peníze. Zdali a jak budou tyto osoby vedeny k zodpovědnosti za svá rozhodnutí. A to by mělo zajímat každého občana, neboť je to v jeho zájmu.