V posledních týdnech parkují francouzští řidiči, kde chtějí, a neplatí pokuty. Spoléhají na tradiční amnestii po prezidentských volbách. Pro francouzského prezidenta je to maličkost; má více pravomocí než německý kancléř či britský premiér. Je to republikánský monarcha.
Tradiční rebelantství jeho poddaných uspokojili v prvním kole tři trockističtí kandidáti; dvaatřicetiletý pošťák Besancenot dokonce zopakoval svůj minulý čtyřprocentní úspěch. Šéfka komunistické strany Buffetová to dotáhla skoro na dvě procenta a téměř o půl procenta deklasovala kandidátku zelených Voynetovou a vůdce hnutí lovců a rybářů Nihouse.
Dva vážnější kandidáti, Jean-Marie Le Pen a François Bayrou, jsou zajímaví tím, kdo zdědí jejich přívržence. Ségoléne Royalová, nebo Nicolas Sarkozy?
Ve druhém kole mají Francouzi možnost opravdové volby – totiž mezi ženou a mužem. Programové rozdíly jsou podstatně menší a přirozené francouzské zájmy platí stejnou měrou pro každého obyvatele Elysejského paláce. Oba kandidáti si toho jsou vědomi a chtějí bránit Francii před negativními vlivy světového hospodářství. Sarkozy chce „zmoralizovat finanční kapitalismus“ a Royalová „nastolit spravedlivá pravidla globalizace“. Každý z nich by podporoval další expanzi francouzských firem do zahraničí a bránil Francii před vlivy globalizace. Royalová kritizuje „nespoutaný liberalismus“, Sarkozy „nepoctivou globální soutěž“.
Ke konstantám francouzské politiky bude patřit i přetahování o první evropské housle s Německem. EU přitom pro Francii zůstane pouze nástrojem, nikoli cílem. Paříž má již od dob Napoleona zálibu ve velkoplošných mocenských uspořádáních evropské politiky; pokud v nich má hlavní slovo. Chirakův nástupce tak bude muset řešit novou situaci: vyrovnávat periferní pozici země v rozšířené EU. A samozřejmě bude hýčkat francouzské speciality a slabůstky: nadprůměrný význam zemědělství, silnou roli státu v hospodářství, antiamerikanismus a víru v jedinečné historické poslání Francie.
Kdybych měl volit mezi oběma kanditáty, vybral bych si Ségole`ne Royalovou... ale ne jako prezidentku. Má sice ideální jméno, ale Sarkozy je přesvědčivější osobnost. Král (zejména ten volený) musí mít charisma a vyzařovat sílu, vynucovat si respekt a být i trochu hrozivý. Sarkozy má obrovskou energii a vůli k moci, elán i esprit. Francouzi si proto nejspíš zvolí krále, ne královnu.
