<span>Petr Robejšek:</span> Úvahy v chrámu Jasukuni

Domácí
28. 11. 2007 10:39
komenty
komenty
komentyDvacet pět metrů vysoká brána areálu šintoistického chrámu Jasukunidžindža v Tokiu svou lehce narezlou mohutností připomíná konstrukce v hamburském přístavu. Hned za branou jsem minul skupinku halasících čínských turistů; nezdálo se, že vědí, kam jdou. Můj japonský průvodce jejich faux pas s japonskou zdvořilostí přehlédl, ale dělalo mu to potíže. Jasukuni není jen tak ledajaký chrám a Číňané nejsou obyčejní návštěvníci.

Japonsko a Čína si po staletí byly navzájem zdroji inspirace i ohrožení. Obě společnosti jsou přesvědčeny o vlastní nadřazenosti a jedinečné historické misi. Dodnes je rozdělují důsledky odvěké konkurence o nadvládu v Asii; smíření je iluzí, stará hra pokračuje.

Minuli jsme druhou bránu a u třetí jsem si vybavil záběry CNN z opakovaných návštěv Džuničiró Kojzumiho, nejvýznamnějšího japonského premiéra posledních dvou desetiletí. Reportáž obvykle pokračovala záběry „spontánní“ protidemonstrace v Pekingu. Proč? Chrám Jasukuni je zasvěcen duším dvou a půl milionů Japonců, kteří od roku 1853 zahynuli ve válkách, včetně patnácti japonských válečných zločinců.

Současný ministerský předseda Jasuo Fukuda je opatrnější než Koizumi. Má to v krvi: jeho otec byl v 70. letech také japonským premiérem a návštěvy v chrámu zásadně odmítal. I jeho syn se snaží o harmonické vztahy s Pekingem, ale v cestě mu stojí realita: poměr počtu obyvatel Japonska k Číně je jedna ku deseti, poměr hospodářského výkonu na hlavu několikanásobně opačný. A na obou stranách nedostatek surovin. Za těchto okolností vedou snahy zaručit bezpečnost a dosáhnout blahobytu ke konkurenci. Zájmy obou zemí kolidují tím více, čím dynamičtěji se Čína rozvíjí a čím ofenzivněji jedná. Japonsko vzestup Číny neubrzdí, ale odmítá stát se jejím vazalem. Ani čínská situace není lehká. Čína se buď v historicky krátké době vtěsná mezi velmoci, nebo se důsledky své snahy udusí.

V areálu chrámu Jasukuni  mají sochu psa, koně a poštovního holuba – jako památku na zvířata, která vojákům sloužila – a hned naproti stojí malé vojenské historické muzeum. Vstupní hale vevodí stíhačka, kterou známe z filmů o útoku na americkou základnu Pearl Harbour. Dnes Japonsko patří k několika málo opravdu spolehlivým spojencům Spojených států.  Důvod? Buď se Tokio přimkne k Washingtonu, nebo se podřídí Pekingu...

Japonský zbrojní program je přesto v jádru defenzivní. Armáda nakupuje především takové zbraně, které mohou plnit funkci obranného štítu pro americké jednotky v regionu. Strategická dispozice obou zemí je jasná: odvrátit případný čínský útok.

Vojenská rovnováha s Čínou je pro Japonsko vypočitatelná a za pomoci USA také dosažitelná. Hospodářské vztahy obou zemí jsou složitější. Za značnou část ekonomického rozkvětu vděčí „Nippon“ obchodu s Čínou. Japonské firmy tam investují a využívají její levnou pracovní sílu. Současně je Čína geoekonomický konkurent. Partneři, kteří těží ze vzájemné výměny zboží a komparativních výhod, ale i konkurenti v boji o pracovní místa a trhy. Japonsko je zatím hospodářsky silnější. Je největším investorem v deseti členských zemích ASEAN (hospodářská asociace států jihovýchovní Asie a trh s 550 miliony lidí), asijské formy EU. Japonské zahraniční investice přesahují jak absolutně, tak i k počtu obyvatelstva čínské investice. Zatím.

V jednom bodě se bezpečnostně politické a hospodářské zájmy obou zemí protínají a negativně umocňují: v surovinách. Obě země jsou odkázány na jejich dovoz. A tak by se dějištěm budoucích krizí mohlo stát třeba souostroví Senkaku. Čína tam popírá právo Japonska provádět zkušební vrty; jde o dvě stě miliard kubických metrů zemního plynu. Podle zákona z roku 1992 si Peking nárokuje převážnou část Jihočínského moře a tím i kontrolu surovinových nalezišť. Japonsko tuto otázku posuzuje právě opačně a pokračuje ve výzkumu pod ochranou námořnictva.

Zahradu v areálu chrámu Jasukuni zdobí malé jezírko, budí dojem, že jste hluboko v horách. Tvůrci japonských zahrad dokážou vytvořit ve městě a na minimálním prostoru iluzi poustevny uprostřed divočiny. Zdá se, že Japonci tak vyjadřují touhu po samotě a filozofujícím spočinutí, možná i hledání ztraceného ostrovního ráje, do něhož před sto padesáti lety vtrhli necivilizovaní běloši. S touhle výzvou si nakonec úspěšně poradili. Ale Číňanů je hodně přes miliardu. Když jsem opouštěl areál chrámu, právě se blížila další početná skupina čínských turistů.

Autor: Petr Robejšek, Tokio
Ilustrace: Martin Velíšek

Další čtení

V letošním 1. pololetí napršelo nejméně za více než 60 let, spadlo 222 mm srážek

Domácí
3. 7. 2025

Na sankční seznam přibyl spolupracovník Medveděva Osipov kvůli výhrůžkám Haškovi

Domácí
2. 7. 2025

Hasiči mají požár u muničního skladu na Litoměřicku pod kontrolou

Domácí
2. 7. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ