Petr Vančura: Ruský štvanec a česká justice

V roce 1998 uvrhla ruská policie Ilju Staševského do vazby. Prý ukradl 231 milionů dolarů. Rok ho drželi ve vazbě, tlačili na něj tvrdě, jak jen to v ruských kriminálech umějí, strkali z vězení do vězení. Po roce ho pustili – ani mučení jim nepřineslo přiznání, důkazy neměli.

Někdo ty peníze z továrny na letadla MiG ukradl, byla to státní dotace, ale Staševskij to nebyl. Vyšetřování ukázalo, že část z těch peněz prošla přes účty banky, v níž pracoval... jenže až několik let poté, co z banky odešel. To v Rusku stačí, aby z vás vyrobili zločince.

Zločince a doživotního mrzáka. Čtyři měsíce trvalo, než ho lékaři po propuštění z vězení v nemocnici postavili na nohy. Jakmile mohl, Staševskij i s rodinou Rusko opustil. V roce 1999 si vybral Česko – to je přece demokratická země, člen NATO, brzy mělo vstoupit do EU. Některé české úřady mu však pořádně znepříjemňovaly život, a o možnost tu žít musel celých sedm let bojovat.

Staševskij, jemný a kultivovaný člověk, napsal o svých zážitcích v ruských vězeních knihu Dolžno bylo byť ně tak. Slavný ruský disident Vladimir Bukovskij nazval Staševského v recenzi dnešním Solženicynem.

Ruská vláda to viděla jinak – kniha popisující dnešní Rusko ji zřejmě dopálila – a rozhodla se obnovit obvinění z krádeže 231 milionů dolarů. Znovu začaly i české úřady: letos v březnu předvolaly Staševského do sběrného tábora ve Vyšních Lhotách, tam ho zatkly a uvrhly na 40 dní do vazby. Činily na něj nátlak se zjevným záměrem vyjít vstříc ruským přáním. To vše zřejmě protizákonně, protože Staševskij v té době již měl Ústavním soudem potvrzenu doplňkovou ochranu zamezující vydání z České republiky. Zatykač, který ruské úřady údajně nechaly vystavit přes Interpol, v soudním spisu nenajdete.

Nejsme v Rusku - případu se ujali novináři, a ostudy asi už začínalo být moc: 20. června Staševskij konečně dostal politický azyl.

Zdálo by se tedy, že už bude mít pokoj, ale vyhráno nemá. Státní zástupkyně Tittková, známá řízením automobilu se třemi promilemi alkoholu v krvi, a Krajský soud v Ostravě mají vlastní pohled na věc. Pokračují v březnovém vydávacím řízení a předvolali si Staševského na 15. srpna. Podle jakých zákonů (nebo instrukcí) asi tyto „orgány činné v trestním řízení“ jednají? Představují si snad JUDr. Tittková a na předvolání podepsaný soudce JUDr. Dorda, že vydají do Ruska člověka, který u nás má politický azyl?


Autor: Petr Vančura, bezpečnostní analytik