Mezi občanskými demokraty a TOP 09, koaličními partnery a zároveň rivaly na pravici, je podstatný rozdíl: ODS nemá Karla Schwarzenberga.
Budeme teď hovořit o blížících se sněmovních volbách, neboť vláda je slabá, křehká, chybí jí vize a její jedinou strategií je mít až do roku 2014, jemuž vše podřizuje, klid; v tom má Václav Klaus jistě pravdu.
Nicméně ODS se teď už ani tak nezabývá tím, kde vzít svého vlastního modrého knížete. Je si vědoma, že její problém je hlubšího rázu, a chce jej vyřešit: tkví v tom, že strana, jíž je letos na rozdíl od topky dvaadvacet let, čelila zásadnímu sporu - prezident Klaus versus nové vedení. Sporu, jejž lze ve zkratce připodobnit k rozpadu rodiny.
Právě tento konflikt, zčásti osobní, částečně vlivový, odstartoval úpadek, kdy se začaly čím dál víc obnažovat v době předchozí až na výjimky spíše skryté mocenské struktury; používá se i označení "kmotrovské". Důsledky jsou známy: skandály, trafiky, způsob uvažování hodící se do 90. let, v tomto kontextu protlačené a u široké veřejnosti nepopulární kroky bez koncepce a širší shody.
Nebýt amnestie, jež mu ubrala na popularitě, mohl dnes ODS postavit na nohy ten, kdo ji ze zákulisí "destruoval" asi nejvíc a kdo tak činil možná právě z důvodu, aby se mohl vrátit po ukončení hradního angažmá jako bájný Fénix. Pak zde byla ještě shora uvedená možnost pídit se po osobnosti stejně silné jako Klaus či podobně oblíbené jako Schwarzenberg, jež by byla s to sjednotit znepřátelené tábory, klonící se na tu či onu stranu podle toho, kde to zrovna víc sype. Ovšem žádného takového lídra, jenž by mladým dokázal nakukat, že nosí číro, což by mu oni zbaštili i s navijákem a hlas mu nakonec hodili, občanští demokraté nemají. I proto se z kdysi výsostného hegemona na pravici stává druhořadá partaj.
Straničtí realisté jsou si toho vědomi. Mají plán C: nezabývat se již minulostí, hledáním a rozebíráním příčin pádu, nýbrž vsadit na to, co je osvědčené, a lidem vsugerovat, že jde o cosi nového, nadějného, o cosi, co je mnohem perspektivnější než "nebezpečná ČSSD s komunisty v zádech".
Už jde řeč o úzké a utajované spolupráci dua exministra Jiřího Pospíšila s ministrem obchodu a průmyslu Martinem Kubou s cílem sesadit na podzim Petra Nečase a nainstalovat do čela ODS právě tyto dvě oblíbené tváře a nějakou tu fotogenickou squaw. Hlavní překážkou záměru mají být Pavel Blažek, jehož odborná veřejnost vnímá jako celkem dobrého ministra spravedlnosti, který se do politikaření příliš nehrne, a také moravské organizace, Blažkovi nakloněné.
Pakliže ODS dokáže stranu resuscitovat za pomoci přijatelných a u mnohých voličů velmi populárních nových předsedů a místopředsedů, může mít štěstí. Jakkoli si to socialisté nepřipouštějí, volební výsledek bude totiž odvislý i od toho, co u soudu vypoví David Rath a jak se vyvine spor kolem Mostecké uhelné společnosti. Nejen ODS, jíž před volbami zatím nic takového nehrozí, nýbrž i ČSSD (byť nyní neuvěřitelně silná) tak hraje ruskou ruletu.
