Ani Američané jej neubránili, mezinárodní astronomická unie v Praze minulý týden na své konferenci v Praze definitivně rozhodla: Pluto není planeta, i když se to šestašedesát let (poté co ji objevil americký astronom Clyde Tombaugh) tvrdilo. Kolem Slunce jich tedy obíhá jen osm. Je to pouze kuriozita vědeckého života, nebo historická událost, která dokonce zastíní povolební „zradu“ lidovce Miroslava Kalouska?
Jasno nemají ani učitelé, kterých by se změna měla týkat jako prvních. Ředitel jedné pražské základní školy už řekl v MFD, že žádné přepisování osnov není nutné: „Vědci prakticky neustále přicházejí s nějakými novými poznatky a také se hned kvůli tomu nedělají aktualizované knížky.“ Z toho nezní nějaká velká důvěra k vědě a jejím poznatkům, či přesněji dopadu těchto poznatků na každodenní život.
Ono to vůbec pro vědce nevypadá zrovna lichotivě: nejprve planetu objevit, pak ji zase zrušit. Jistě, nové objevy opravují a doplňují ty staré, ale co si laik pomyslí o astronomech, kterým šestašedesát let trvá, než zjistí, že planeta není planetou? A navíc to nezdůvodní exaktními důkazy, ale nově formulovanou definicí planety. Připomíná to nikájský koncil, kde církevní autority rozhodovaly o tom, které evangelium je pravé a které nikoli. Navíc ta definice: planety jsou taková tělesa, která vyčistila sousedství své oběžné dráhy od jiných těles. To zní skoro výhrůžně, jako by planety byly nějakými predátory a zahubily každého, kdo se ocitne v jejich lovišti.
Škodolibou radost z astronomických zmatků mohou mít astrologové. Právě Pluto byl totiž ve třicátých letech jedním z argumentů proti astrologii, která byla definitivně pasována na pavědu, když „dokázala“ staletí pracovat s neúplnou sluneční soustavou. Nejprve do ní musela přidat Uran (objeven 1781), pak Neptun (1846) a nakonec Pluta. Astrologové se sice tvářili, že vlivy těchto tří planet na lidské osudy jsou pro jejich velkou vzdálenost od Země zanedbatelné, nicméně své výpočty a předpovědi podle nich rychle upravili. Teď se ukázalo, že klasická astrologie měla alespoň v jednom, byť nejmenším případě pravdu.
Co znamená vyhnání Pluta z elitního spolku planet sluneční soustavy pro průměrného občana? Zajisté nic, dětem ubude jedno jméno k biflování. Znovu je relativizováno pozitivistické přesvědčení minulých dvou století, že věda je exaktní, objektivní a neomylná.
Pro českou veřejnost, která po čtyřech desetiletích zjistila, že vědecký dialektický materialismus neplatí, to není nic moc překvapivého. My víme dávno, že co bývá v učebnicích, může být pravda velmi subjektivní a dočasná.
