V Česku existuje už léta zvláštní sport. Sepisování petic, jejichž pohnutky znějí ušlechtile, obvyklým účelem ovšem bývá nakopnutí neoblíbeného domácího politika. V konečném důsledku tyhle závany občanské iniciativy vedou k devalvaci sebe samých.
Nejnovější výzva je směřována prezidentu Miloši Zemanovi, aby zrušil návštěvu svého ukrajinského kolegy Viktora Janukovyče. Pod provolání se podepsalo několik set lidí. Například režiséři Jiří Menzel, Václav Marhoul a Helena Třeštíková. Nejznámější petentka, dokumentaristka Olga Sommerová, se snad ještě přidá.
"Zároveň ho (prezidenta) žádáme, aby vůči svému ukrajinskému protějšku vyvinul maximální úsilí v tom, aby se Ukrajina vrátila k demokratickému řádu," píše se v prohlášení.
Existuje tisíc důvodů, proč kritizovat Miloše Zemana nebo Viktora Janukovyče, mám však silný pocit, že zmíněná petice prvnímu jmenovanému (ten druhý ji při vší úctě k petentům asi řešit nebude) spíš prospěje. Asi tak, jako se mohl bývalý prezident Václav Klaus pochechtávat, když mu Michael Kocáb přišel pověsit na Hrad vlajku Evropské unie. Tahle akce zaručeně stmelila Klausovy příznivce.
Ale zpět k Ukrajině. Je celkem běžné, že se u petic tak nějak předem nepočítá s tím, že by mohly být vyslyšeny. Zeman nejspíš nezvedne telefon a nezavolá Janukovyčovi, ať raději zůstane doma, když si to lidé od kultury nepřejí.
Sporné je něco jiného, co vyplývá z argumentace jedné ze signatářek, poslankyně ODS Jany Černochové: "Čtvrt století není tak dlouhá doba, abychom si nepamatovali, jak jsme i my napjatě očekávali, kdo nás v přeměně režimů z okolních zemí podpoří." Poslankyně tedy zřejmě definuje lid Ukrajiny, který by rád na Západ, ale zlí agenti Kremlu mu to nechtějí dovolit. Vůbec si nepřipouští fakt, že je Ukrajina dlouhodobě rozdělena na dvě části, přičemž se nedá jednoduše říct, že jedna je dobrá a druhá špatná. Přinejmenším Moskva Kyjevu nevládne tak jako kdysi Praze, aby bylo třeba Ukrajinu zvenčí osvobodit. Bývalá sovětská republika se spíš po rozpadu říše ocitla na křižovatce zájmů Východu a Západu, proti čemuž se petice sepisují obtížně.
Současní petenti se kulhajícími historickými paralelami stylizují do pozice někdejších chartistů či signatářů výzvy Několik vět. Jenže těm tehdy hrozil konec kariéry nebo i vězení. Jejich odvaha měla smysl, byť k pádu režimu v Praze nejvíc přispěli soudruzi z Moskvy se svou neúspěšnou reformou a následným zhroucením.
Jsou situace, kdy je třeba se ozvat, dokonce i někoho urazit, rozproudit společenskou diskusi. Chce to ale vidět svět trochu v souvislostech místo hledání jednoduché linky zla: Zeman - komunisti (ti jsou všude) - Moskva - Janukovyč. Smutné je, že až někdy opravdu půjde do tuhého, nějaké petice už nejspíš nikdo nebude brát vážně.
