Středečník Jakuba Kvasničky
Podojit tu svini

Není to tak dávno, co jsme po pár efektivních pivech zavítali s kamarádem do pravé holešovické herny. Šestapadesátiletá servírka narvaná v minimálně stejně staré (a stejně dlouhou dobu neprané) parodii na číšnický oblek myla půllitry pod vlažnou vodou svou zažloutlou rukou, tedy když v ní zrovna nedržela cígo. To je jediné, co mi na hernách vadí.

V ruletě jsme prohráli každý asi čtyři kila (vyhrával jsem i tisícovku, ale chtěl jsem jich pět, takže jsem vše prohrál), dali si panáka (popelové pivo ne) a s uspokojivým pocitem absolvování potřebného chlapského gamblu v patřičně příznačné atmosféře šli pryč.

Jsem jako většina Čechů - neskutečně hravý. S přítelkyní se věčně vsázím o pětistovku - stačí mít spor o jméno herce ve filmu. Už v žákovských kategoriích fotbalových družstev jsem odjížděl ze soustředění s více penězi, než bylo moje původní kapesné. Kluci prostě poker tolik nedávali, ale bavilo je to - což bavilo mě.

Bavily mě staré studentské doby, kdy z forbesů ještě padaly drobné. Šoupli jste tam padesátikorunu, a když to vyšlo a vyhráli jste třeba tři kila, ozval se tak libý chrastivý zvuk, že jste v následné euforii všechno utratili za kolečka zelených pro všechny, kteří s vámi u té blikající věci stáli a fandili.

A samozřejmě, nějaký ten gamble, z legrace (poker do gamblu nepočítám, protože je to dovednostní hra), mě raritně zabaví dodnes. S kamarády občas něco vytočíme, občas ne, ale jde o jakousi společenskou záležitost s cílem, jak se mezi přáteli důvěrně říká, "podojit tu svini".

Vše ve jménu nejvyššího dobra

V současné době je hazard v Česku pálenou čarodějnicí. A stejně jako v inkvizičních procesech je to spíše komicky smutné než nějak logické. Herny mizí z Prahy 2, 6, 12, brutálně se do nich jde v Brně a dalších městech.

Je samozřejmě naprostá náhoda, že letos jsou komunální volby, to spolu vůůůbec nesouvisí.

Tady jde přece o DOBRO. O konání DOBRA, kdy prvoplánově populističtí idioti vyrazili do boje s nepřítelem, který vlastně ani není moc nepřítelem, ale hodí se k bušení do prsou "My jsme ti bojovníci proti zlu". 

Obě města, Praha i Brno, přitom mají tolik jiných, mnohem významnějších problémů (za všechny heslo "Blanka"), jejichž řešení se ale nedá tak sexy použít na předvolební plakát.

Někdo si dokonce z pohoršování nad hazardem udělal přímo kariéru, nazývá se občanským aktivistou, mluví pořád o totálních zákazech, nulové toleranci, přičemž takoví lidé jsou přes několik kanálů ve skutečnosti (většinou) placeni druhou stranou hazardu - lobbingem zahraničních on-line heren, pro které znamená vymýcení kamenných heren nové zákazníky, nové gamblery.

A internet je nekompromisní (zvláště pokud máte aktivovanou on-line platbu kartou). Sám jsem to zažil - dostal jsem jakýsi stokorunový poukaz od internetové herny, prioritně na sportovní sázení. Nějak se mi to zalíbilo, ve sportu se dařilo, tak jsem začal hrát za svoje.

Avšak také tam byla kromě sportovních sázek sekce "Kasino", která mě samozřejmě zlákala. Prohrál jsem asi pět tisíc a následně, doslova nasraný svou demencí, zmáčkl tlačítko "Dobrovolné sebevyloučení" - smazat sám sebe. 

Na internetu se totiž peníze změní jen v čísílka, jakési nevýznamné orientační body. Když je člověk v ráži, je tam schopen projet mnohem víc peněz, než v Holešovicích u staré seschlé servírky, co kouří a myje u toho půllitry.

Být hráč je normální

Co si myslíte? Co udělají gambleři, o jejichž "napravení" jde legračním donkichotům antihazardu především, když zakážeme a zničíme v Česku všechny herny a kasina? Jasně, půjdou on-line a prohrají tam ještě víc. Nebo minimálně stejně. Tím ale nechci říct, že internetové herny jsou špatné, horší, ne - jsou vlastně úplně stejné, jen je nikdo nemůže zakázat. 

Být hráč je historický český zvyk, normalita. Jsme takový národ. Milujeme sportovní sázení, sportku, mariáš, dříve gotes, skořápky.

Samozřejmě i ruletu a "bedny". Někdo tomu totálně podlehne, pak se musí jít léčit. LÉČIT. Nepomůže mu zrušení heren. Gambler, čistokrevný gambler, nemocný člověk, co prohrává každý měsíc celou výplatu, si cestu k hazardu vždycky sám najde. V té potřebě mu nic nezabrání. Zakážou mu jednu hernu, půjde do druhé. Nebo, jak již zmíněno, on-line. 

A pak jsou tu sami majitelé heren. I když to vzhledem k charakteru jejich podnikání zní blbě - oběti. Jde o REGULÉRNÍ byznys, klasický model poptávky a nabídky, který teď politicko-aktivistické zásahy ničí, bez jakéhokoliv ohledu na pojem "individuální odpovědnost".

Herny navíc zaměstnávají desítky tisíc lidí, kteří si rozhodně nevydělávají špatné peníze. Velmi zajímavá částka z hazardních peněz jde do státní pokladny. Jsou nastavena určitá pravidla trhu, jež nyní česká populistická hloupost nekoordinovaně a prvoplánově trhá na kusy.

V Česku je přes pět set tisíc přiznaných alkoholiků. V chlastání jsme podle statistik mnohem lepší než v hraní, vládneme EU. I alkohol ničí lidské životy, i ten píše tolik smutných příběhů, na které se s dojetím odvolávají odpůrci hazardu. Alkohol je daleko větší problém. A ruší stát hospody? Reguluje alkohol? Zakazuje jeho prodávání? Ne, protože to je prostě nesmysl, blbost, kravina.

Veškerý byznys spojený s osobnostním rizikem zakážeme? Absurdní. Česká zákazová republika!

Hysterická zbytečnost

Co se teď ještě děje? Majitelé kasin hledají způsoby, jak nové vyhlášky obcházet. Známý, co má několik heren, mi říkal, že například instaluje do svého podniku jakési "výherní kvízy" - jde o klasický gamble, který jen nespadá do kategorizace výherních automatů.

A co se taky děje? V jedné několikatisícové obci za Prahou zakázali všechny (tuším čtyři) herny, jež v ní byly, až na jedno velké kasino. Nejen vrabci, ale úplně všichni ptáci na střeše si v té obci špitají, že mohovitý majitel onoho kasina (má jich několik i v centru Prahy) přišel za zastupiteli s naditými obálkami, za což sklidil pochvalu a povolení.

Bojovníci proti hazardu jen otevírají prostor šmelení, černotám, korupci, obcházení. Česká hazardní prohibice je zbytečně hysterická, trapná a především naprosto neúčelná. Historie ukázala, že masivní zakazování nikdy k ničemu nevedlo. 

V Praze 8 teď proběhlo mediálně ohromně viditelné referendum o zákazu heren. Drtivá většina hlasujících se vyslovila pro. Mělo to jeden háček - přišlo jen necelých 14 procent voličů, neplatný výsledek, ignorace drtivé většiny. Bublina splaskla. Takže ono to ani s tím "celospolečenským zájmem", na nějž se odpůrci odvolávají, asi nebude tak horké...

Zatočte kuličkou a nechte hazard žít. Stejně nikdy nezemře. Jen se na něm pár lidí "udělá".