Očima Martina Hekrdly
Pokrok nelze zastavit

Zdeněk Škromach je úspěšným navrátilcem na místopředsednický post ČSSD, léta letoucí neúhybným "zemanovcem" (aniž kdy potřeboval migrovat do SPOZ) i bývalým (a podle všeho i budoucím) ministrem práce a sociálních věcí. A tak si před novináři mohl dovolit do problému levicové vládní politiky takříkajíc říznout. Ze své zkušenosti ministra prý ví, že člověk v takové funkci "musí dělat i nepopulární opatření".

Škromach vysvětlil svůj postoj po lopatě a vskutku realisticky: "Jedna věc je být v opozici a líčit pouze světlé zítřky. Druhá věc je mít exekutivní zodpovědnost, v zásadě danou rozpočtovými limity," sdělil v pondělním vydání deníku E15. Způsoby dosažení moci i nepřekročitelné meze stávajících poměrů jsou tedy - v zásadě - dány.

Tady bych však naše sociální demokraty nechytal za slovo. I jejich nejhorší nepřátelé dnes přitakavě konstatují, že odmítli budovat líbivou předvolební slibotechnu. A přesto zprava prší obvinění například za "posedlost našich socialistů příjmovou rovností" (píše šéfredaktor Eura Pavel Páral v pondělním čísle svého týdeníku). Bojí se, že se na nynějších poměrech změní chlup. Třeba ta pitomá minimální mzda, z níž nelze žít.

Světlo od Východu

Co je vlastně dáno? Páral se s tím věru nepáře, když píše, že si řeči o několikanásobných výdělcích Němců mohou "naši chytří socialisté tak akorát strčit za klobouk". Nemáme se co poměřovat s Němci, protože čeští zaměstnanci, veškeré naše námezdnictvo, si nekonkurují na trhu práce s nimi. Přece je jasné, že - tak to napsal - "soutěží s Číňany v Číně, Vietnamci ve Vietnamu a v neposlední řadě s Turky v Turecku."

Tohle je velmi důležitá "danost". Konečně víme, že Kalousek s Nečasem pochopili "exekutivní zodpovědnost" tak, že dovedou zemi co nejdále na Východ. Konečně také víme, proč se jednu chvíli Evropská unie tak překotně rozšiřovala jihovýchodním směrem, proč bylo nutné přimhouřit oči nad maďarskými nacionalisty, polskými katolickými fundamentalisty, českými tuneláři a nad veškerou balkánskou mafií (včetně té, která v Kosovu zřejmě rozjela obchod s lidskými orgány). Inu proto, aby mohli západoevropští Páralové klást svým pracujícím na srdce, že se mají srovnávat s "novou Evropou", ba i s Tureckem. Hrozit jim rovnou Číňany, bylo by asi velmi riskantní...

Orientalizace a sinologizace (počínšťování) civilizačního jádra Evropy a jeho sociálních standardů - ve jménu "zdravé ekonomiky" a hospodářského růstu - se dostaly k nepřekročitelnému problému: k větru v kapsách namísto koupěschopné poptávky obyvatelstva, k hospodářskému nerůstu a k ekonomice hynoucí na úbytě. I u nás se zjistilo - konstatoval ekonom Miroslav Zámečník, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) -, že "hlavním závažím táhnoucím Českou republiku k poklesu byla spotřeba domácností" (Euro 18. března). Ta spadla třikrát víc než příjmy. Lidé se bojí budoucna.

Vzestup bezmocných

Ekonomická komentátorka Lenka Zlámalová tento problém vyřešila již před deseti dny. Podle ní jsme pěkní prevíti a asociálové, když peníze "raději uložíme, než abychom šli do obchodu, kavárny nebo jeli na víkend". Vždyť "někomu tím sebereme příležitost vydělat a časem ho připravíme o práci". A poučila lid, že "v globálních krizích, které nemůžeme ovlivnit, mají tradičně nejnižší nezaměstnanost země, kde se lidé nejméně bojí a jsou největší optimisté, nikoliv ty s nejvyššími veřejnými investicemi." (Lidové noviny 9. března).

Konečně je mi to jasné: stačí jen nebýt škarohlídem. Hej, přeplacené "socky", vzhůru do obchodů, kaváren a rekreačních destinací! Vytlačte svým spotřebním optimismem nejen ekonomiku nahoru, ale i veřejné investice z trhu, na něž jsou tak zpodile upnutí ti naši "socani, byrokrati jedni. Žádný problém, že se po vás chce, abyste mezitím sociálně klesli do Turecka, ba do Vietnamu. Prostě pak jen budete muset nakupovat o to opmistističtěji. Tohle přece není kulatý čtverec, nýbrž neprůstřelná logika!

Jedna věc člověka přímo blaží. Před více než třiadvaceti lety měli jsme tu shnilý režim, v němž se - pro občasný, námi nijak neovlivnitelný nedostatek toaletního papíru - muselo k očistě po velké potřebě sáhnout i po Rudém právu (s běžným dobovým úvodníkem typu "Všechno záleží na lidech"). Nyní ani vláda nemůže ovlivnit situaci "danou rozpočtovými limity" (Zdeněk Škromach). A už vůbec nelze dělat zhola nic "v globálních krizích, které nemůžeme ovlivnit" (Lenka Zlámalová). Zářné zítřky to sice nejsou, ale pokrok - strmě vzestupný, neochvějný a nezastavitelný - je to určitě.