Další vládní a koaliční krize je za námi a Nečasův kabinet je kromě výsledné dohody o rozpočtových úsporách bohatší o novou zkušenost: co může ještě ve zbytku svého mandátu čekat od nejmenší a nejméně vyzpytatelné koaliční strany, Věcí veřejných.
Za časů Klausovy vlády dokázala tehdejší ODA své finanční problémy a kejkle se směnkami maskovat megaaférou s obviněním BIS ze špehování po
litiků. Za Špidlova panování zase Unie svobody hrdě shodila povodňový balíček, aby vzápětí podepsala pro ni totálně potupný dodatek koaliční dohody. A za Topolánka se šestičlenný poslanecký klub Strany zelených fakticky rozpadl na šest různých stran a premiér musel své vládní plány konzultovat s každou z jejích svérázných figurek zvlášť.
Zkušenost Petra Nečase s vládním benjamínkem, Věcmi veřejnými, je ale asi dosud nejrozmanitější a manažersky nejsložitější. Část exekutivy se tu dostala do rukou ryze protestní, nevyzrálé, ideově neukotvené a populistické strany, která by se asi zmítala v bolestných tenzích, i kdyby byla v opozici. Je-li tato partaj součástí vlády, nutně ji to denně doslova trhá na kusy.
Koaliční partnery si ale nevybíráme, respektive vybíráme, ale jen z té bídy, co je k mání. Poslední zkušenost, kdy VeVerky vkročily do koaliční diskuse o rozpočtových úsporách s houfnicí v podobě demisí svých ministrů, je pro Nečase mementem, co ho ještě ve vládnutí s Johnovou stranou může čekat.
Hysterická manželka VV
Předně: pokud VV neuvede znovu do varu ten či onen výsledek soudu s jejich superguru Vítem Bártou, měl by mít od nich Nečas na nějakou dobu pokoj. Ne že by právě skončená krize nějak vyřešila vnitřní problémy VV, dál trvá rozpor mezi relativně smířlivější a funkcemi zahojenou věrchuškou partaje a radikálnějšími regiony.
Ale odchodem Tomáše Jarolíma z vedení strany i ostudou se stahováním demisí je radikální křídlo partaje zřetelně oslabené a bude si lízat rány. A také se budou blížit podzimní volby - a jakkoli se zdá, že VV usilovně pracují na vlastní politické sebevraždě, těsně před volbami se ji asi dokončit neodváží.
Chce-li Nečas ještě nějakou dobu pragmaticky udržovat své vládní trojspřeží, měl by přistupovat k VeVerkám tak trochu jako k hysterické manželce. Kde nepomůže síla ani logika, slaví někdy úspěch drobná a věcně nevýznamná gesta. V poslední krizi VV ukázaly, že jim tolik nevadí i velké faktické ústupky, ale "bouchnou jim saze", když se cítí odstrkované, zadupané do země a vysmívané.
Ať už jsou VV jakékoliv, je to totiž pořád suverénní koaliční strana se všemi z toho vyplývajícími právy. A nesvědčí o dobrém fungování koalice, když se jedna strana několik měsíců marně dovolává svolání magické "kádevítky", kde chce řešit nějakou svou bolístku. Protože co považuje za problém jedna koaliční strana, je rázem problémem celé koalice.
Dva veverčí scénáře
Bude-li Nečas chtít, je v jeho silách s VeVerkami dočasně koexistovat. Jiná věc je ale výhled konce volebního období, tam lze totiž čekat dva možné scénáře.
První, méně pravděpodobný, je scénář Unie svobody, která měla na konci vládnutí s ČSSD tak nulovou šanci dále pokračovat v politice, že se do poslední chvíle držela svých vládních korýtek pod heslem "Dobrý každý den". A spolu s korýtky držela ve vládě i hubu a krok.
Druhý scénář je pravděpodobnější. Praktikovala ho v Topolánkově éře právě Strana zelených a v jisté modifikaci i ČSSD v závěru éry opoziční smlouvy. Chce-li partaj (nebo i samostatně některé její figury) pokračovat v politice, bývá zvykem se s odstupem před volbami odstřihnout od své "zkompromitované" vládní minulosti. U protestních vévéček to lze čekat dvojnásob, pokud před nimi bude ještě jakákoli, byť i minimální šance se v politice dál uplatnit.
S tím obojím by měl Nečas počítat. Dokáže-li pochopit a akceptovat složitou duši VV a jednotlivých jejich představitelů, dá se s nimi ještě nějakou dobu vládnout. I za tu cenu, že nebude vědět dne ani hodiny, kdy mu VeVerky dříve či později před volbami nečekaně vrazí dýku do zad a na volebních billboardech ho prohlásí za největšího dinosaura české politiky.
