Setrvačná hysterie z prezidentských voleb ještě i po roce jen kvete, byť pod různými převleky. Důkaz? Když po týdnu hradních nudných a dosud neskončených pohovorů s budoucími ministry Miloš Zeman oznámil, že Sobotkův tým bude jmenovat ve středu 29. ledna ve čtrnáct hodin středoevropského času, závěrečný soud řady živých explacek s nápisem "Volím Karla!" byl jediný: Zeman to vzdal, Zeman byl zahnán do kouta, Zeman je poražen!
Ne že by si pan prezident - zručný metač klacků pod nohy nepřátel, zrádců a nedovzdělanců bez řádného titulu či publikační činnosti - za takovéto vnímání politické scény a sebe sama v ní osobně nemohl. Vynasnažil se, aby tomu tak bylo. Už dlouho je však jasné, že dobře odhadl míru své státnické bujarosti a rozměry manévrovacího prostoru, který má k dispozici. Je minimální, sotva v něm rozpaží. Odtud jeho shovívavost při "zkoušení" adeptů na vládnutí a závazná ohláška přesného dne a hodiny jejich jmenování.
Je tu však jiný pretendent na mocenská jatka, aspirant na politickou porážku, a tím je sám - Zemanem již jmenovaný - premiér. Budoucím průmyslovým řezníkem Bohuslava Sobotky se kupodivu nejeví být prezident, ale ministr financí Andrej Babiš, předseda hnutí ANO (Akce nespokojených občanů aneb Agrofert není ořezávátko). Chce totiž na svém ministerstvu jen své vlastní náměstky, jen "své lidi", jak je zvyklý z firmy (z níž si dal nedávno sám sobě výpověď, aby takto formálně a nanejvýš komicky "odstranil" střet zájmů). "Není možný, aby klíčový náměstek byl koaliční partner!" pravil v pátek v poledne na kameru udiveně, ba skoro hněvivě.
Hradní ochutnávka
Ve skutečnosti "není možný", aby nějaký koaliční partner přišel zkrátka ve hře zvané křížení náměstků v resortech. Kdo si to myslí, je prostě nemožný. Sociální a křesťanští demokraté nemají žádný problém se vzájemným "výsadkem" náměstků jiné politické barvy za záda svých ministerských hvězd, z nichž jedna má ještě dokonce vojenskou knížku (Martin Stropnický, Hradem v tomto punktu zkontrolovaný). Je to jednak výraz základního moudra ("důvěřuj, ale prověřuj"), jednak veřejná deklarace, že vláda je - konec konců - jednotné, politické, akceschopné a stabilní těleso. Nic víc, nic méně.
Vzpomeňme si - není to zase tak dávno -, proč se Nečasově vládě pořád říkalo vláda Kalouskova. Inu proto, že ministr financí byl mocný muž, zvláště když se opíral o mocnou podnikatelsko-mediální klientelu v celé zemi a měl jazyk pěkně proříznutý zničující rétorikou. Ministr financí určuje všem ostatním resortům, co budou doopravdy dělat (tedy: na co ještě jsou - podle jeho skromného názoru - peníze). Babiš nemusí mít klientelu, on sám je velký potravinářský byznysmen a mediální magnát (nejnověji mu přiklepli rádio Impuls, nejposlouchanější stanici v zemi). "Stát jsem já" sice neříká, ale o tom, že stát je vlastně firma, v níž konkurence a politické "nemakání" nemá co pohledávat, už tento podnikatelský guru pohovořil.
První chronická puklina v Nečasově vládě se nenápadně štípla po linii předseda vlády-ministr financí. Před Bohuslavem Sobotkou se nyní na stejné linii zarýsovala hotová propast. Pokud rychle nedojedná jiné, normální podmínky, bude to on, kdo prohraje. A až zase jednou Babiš ponese na Hrad ochutnávku svých salámů, mohl by před tím svého premiéra do nich nasekat.
