Očima Martina Hekrdly
Převrácené Česko

Člověka vždycky znovu překvapí, jak se dají překlopit různé jevy dnem vzhůru, jak se dá obrátit líc na rub, ba i popřít nos mezi očima a Krista Pána na kříži. Námezdníci to znají z firemních diskusí nad zeleným čtverečkem: "Máte pravdu, šéfe, to kolečko je červené." V politice zase holt straník straní, když vymetá z čidel nepřítele třísky a přehlíží břevno v oku svém. Převrácený kontrastní obraz končící vlády Petra Nečase a nového kabinetu Jiřího Rusnoka v mediálním diskursu je ale šokující. Neuvěřitelné černobílé zvrácenosti čteme všude "černé na bílém". Čtverečky jsou kolečka, bílá je černá a nikde nic, na čem by si zrak ulevil. Jako by svět nebyl jen stupňováním šedi.

Koaliční tým Petra Nečase, který v moderních českých dějinách představuje první nejvyšší exekutivu, jejíž šéf je trestně "naháněn" (odhlédneme-li od hrdiny odboje, předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše), je pojednáván zářivě bílou barvou. Stává se ztělesněním té správné - "trafikové" - parlamentní demokracie, která (a hlavně její politické opory) čelí vnějším autoritářským úkladům. Byla tou nejzodpovědnější vládou v ekonomice; Miroslav Kalousek se dme pýchou, že snížil - hlava nehlava, krize nekrize - rozpočtový deficit a uspokojil tak světové finanční trhy. Dokonce se občas tvrdí, že premiér sám - uvolněním prostoru pro nezávislou činnost státních zástupců (čert s nimi do Česka na koštěti přirajtoval) - bohatýrsky umožnil, že jdou (že vůbec mohou jít, pučisti jedni) i po něm. Mojžíš hyne na prahu Zaslíbené země, když předtím Vyvolenému lidu - dočasně propadlému Zlatému teleti - přinesl z hory Zákon...

Blahoslavenci a svatí, co jich jen papežové už odsouhlasili, jsou proti andělskému chóru Nečasovy vlády hadr. Dotkne-li se však "veřejný diskurs" (tlachání uzavřeného kruhu asi pěti komentátorů) vlády Rusnokovy, samotné Dantovo Peklo je proti tomu ranní vysílání pro nejmenší, hotový čajíček pro kojence. Ďábelské rysy, které ohavně brázdí odpudivou tvář "Zemanovy exekutivy", jsou odhalovány různými subjekty, nejsou tudíž vždy logicky soudržné, ba vzájemně si přímo odporují. To ale zjevně nevadí. Hlavně že zaříkávací růženec je po ruce a lze ho na povel kdykoli vytáhnout a oddrmolit.

Konec svobody?

Dozvídáme se neustále, že Rusnokova vláda může být "pákou" posunující zemi k předčasným volbám, ale také - zároveň - celoroční pákou Miloše Zemana, proměňujícího tutéž zemi v (polo)prezidentskou (polo)diktaturu. Jednou se tvrdí, že to bude vláda příliš slabá, než aby provedla záchranné akce v oblasti hospodářství. A hned se dodává, že bude dost silná k tomu, aby propojením ústavního převratu Zemana Miloše (prezidenta republiky) s justičním pučem Zemana Pavla (nejvyššího státního zástupce) uvrhla nevinné lidi, zranitelnou demokracii a právní stát do propasti, v níž už bude jen pláč a skřípění zubů. Zajistí: Marie Benešová v čele resortu s orwellovským názvem "ministerstvo spravedlnosti". Termín: ihned. Konec svobody, sbalte kufry a hledejte všechny spoje "last minute"! A rychle přes čáru!

Kdekomu je "jasná" teze, že Rusnokova vláda bude Zemanovým beranidlem proti ČSSD, kterou se rozhodl rozložit na prvočinitele, aby si zchladil deset let starou žáhu. Stejně hlasitě se však mluví i o tom, že by nový kabinet mohl sociální demokracii naopak pomoci. Lidé totiž nevědí, že Zeman, Rusnok a Jan Fischer nejsou žádná levice, ale zato by si mohli (a s nimi více než 100 poslanců) ve vládním programovém prohlášení všimnout, že se nová vláda hodlá z krize - starý keynesiánský recept coby výron pragmatické levicovosti a zdravého rozumu - "proinvestovat". Vždyť i bývalý viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer je na mrtvici z Kalouskova nepoměru mezi státními příjmy (vzrostly o 9 procent) a výdaji (o necelé jedno procento). Což je v době recese nepoměr idiotský, slušněji řečeno s Niedermayerem: "není optimální". Budou se stavět silnice, budou investice i práce, konec stagnace a - velké ovace? Nemusí to tak být, ale za zkoušku ten starý koncept stojí. Jiný nemáme.

Otáčivý plošný svět

Aspoň nějaký "ekonomický převrat" by byl namístě, zvláště když přicházejí znepokojující zprávy z Německa (tam měl podle předpovědí průmysl růst a místo toho v květnu naopak poklesl o 1,3 procenta). Jsme jen dodavatelský německý dvorek (produkční záloha) a takříkajíc nemáme čas na srandičky.

Mediální diskurs ve svých černobílých - náhle zgruntu převrácených - opusech jimi ale nešetří. Víme najednou z pravicového mainstreamu, že nový ministr zdravotnictví Martin Holcát je asociální, protože chce nadstandardy (jako Leoš Heger) a hodlá kopat za partikulární zájmy Fakultní nemocnice Motol. Nějak je předem jasné, že skrze Rusnokovu vládu pomůže šéf strany SPOZ Vratislav Mynář svým exekutorům, odpornému to byznysu. Přesvědčují nás, že ministr průmyslu Jiří Cienciala bude nejspíš řízen Tomášem Chrenkem a ministr vnitra Martin Pecina zase jiným miliardářem, Janem Světlíkem. Ministr kultury Jiří Balvín pak přímo kmotrem Romanem Janouškem; Balvín se už doznal, že od Janouška obdržel darem "krásnou pracovní helmu do lesa".

Naopak Nečasův kabinet - není o tom pochyb - byl (především díky Kalouskovi) výsostně sociální. A vazby na lobbisty, kmotry a vlivné kapitály vůbec, ale vůbec neměl. Nečasova vláda se jednoduše zrodila z mořské pěny jako ta prsatá Afrodíté Mélská.

Tady něco nehraje. Odolejme však pokušení a nestavme Česko, Nečasovu ani Rusnokovu vládu, jen takzvaně z hlavy na nohy. Byl by to obraz - v černobílém světě skutečně nežijeme - pouze převrácený, stejně nevěrohodný a plochý.