Ta zpráva ve stínu olympijských medailí o víkendu trochu zapadla. Martin Bursík už je zase něčeho předsedou. V neděli jej zvolil ustavující sněm Liberálně ekologické strany (LES), která má navázat na dlouhou řadu partají odvolávajících se na fenomén Václava Havla. Občas je dobré si připomenout, že se praktické fungování těchto projektů poněkud rozcházelo s hezkými hesly o čestné politice a mnohdy končilo až jejich naprostou negací.
Všichni, kdo se označují za "pravdoláskaře", mají jednu velkou výhodu. A to ve svých úhlavních nepřátelích typu antisemitského publicisty Adama B. Bartoše (to je ten, co sepisuje seznamy "pravdoláskařských" zrádců) a dalších zdivočelých obdivovatelů Havlova nástupce na Pražském hradě Václava Klause. Výsledkem je pokřivený obraz alternativ na politické šachovnici v Česku (vyberte si, buď jste klausovci, nebo havlovci) a v mnohých kavárenských kruzích voda na mlýn takovým nápadům, jako je právě LES.
"Obhajujeme lidská práva kdekoli ve světě, věříme v 'pravdu a lásku' - jsme 'pravdoláskaři' a stavíme se proti českému provincionalismu," uvádí se v manifestu LES, jako by jiné strany snad věřily v lež a nenávist, jakoby pravda a láska padaly z nebe a politici tyto krásné hodnoty až doteď bůhvíproč ignorovali. Ve skutečnosti se odnepaměti politika utváří zcela neromanticky především silou ozbrojených složek a peněz tak, jako například ve válkách v Afghánistánu a Iráku, o nichž snad ani Václav Havel nemohl věřit, že jsou vedeny z humanitárních účelů.
Nové politické uskupení LES chce oslovit svobodomyslné a liberálně orientované voliče, kteří dříve dávali svůj hlas Občanské demokratické alianci, Unii svobody, zeleným a TOP 09 (to kvůli Karlu Schwarzenbergovi). Všechny tyto strany se k Václavu Havlovi víceméně otevřeně hlásily.
Jakýmsi předskokanem "pravdoláskařů" byla "ultraliberální" ODA, pozdější součást Čtyřkoalice vymezující se proti "ultraliberální" Klausově ODS. ODA, která měla v 90. letech snad nejvíc co do činění s privatizací, skončila po finančních skandálech, proti nimž bledl i dnes již polozapomenutý příběh Pepy z Hongkongu z produkce ODS.
Právě na konci 90. let, poté co téměř politicky padl Václav Klaus, měla k ovládnutí pravice nejvíc našlápnuto strana s Václavem Havlem v erbu. Podle přetřásané historky se mohla jmenovat Bobr, nakonec vyhrál upjatější název Unie svobody. Projekt definitivně pohřbil její pozdější předseda a někdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec s aférou kolem katarského prince (a předvolební televizní spoty se zapalováním pšouků).
Mezitím zazářily a rychle po osobních hádkách zhasly havlovské projekty jako Cesta změny nebo Naděje. Zelení s Bursíkem v čele ve vládě Mirka Topolánka a jeho pravé ruky Marka Dalíka asistovali mimo jiné justičnímu zametání kauzy lidoveckého předsedy Jiřího Čunka. A TOP 09 byla od počátku velmi pragmatickou stranou velmi pragmatického faktického předsedy Miroslava Kalouska.
Čili nic proti obdivuhodné snaze Martina Bursíka přinést do české politiky nový svěží vítr. Jen by po zkušenostech posledních dvaceti let neměl předstírat, že jeho LES díky pravdě a lásce ve znaku bude ztělesněním čistoty, humanity a spravedlnosti.
