Očima Martina Hekrdly
Razie a svoboda

Základy "čtení" zásahu, který rozjely orgány činné v trestním řízení v noci ze středy na čtvrtek, jsou dvojího druhu. První bych nazval - pro přehlednost - ABECEDOU liberální občanské společnosti a její žurnalistiky. Jejím jádrem je nedůvěra ke všemu, co koná stát všeobecně a jeho represivní složky zvláště. Tento přístup vznikl historicky v dobách, kdy se rodily první skutečné "moderní" noviny, a to výhradně jako hlas opozice proti absolutistickým panovníkům "z boží milosti." Navíc zvýšená nedůvěra k represím mocenských aparátů je v každé "postkomunistické" zemi - z pochopitelných důvodů - dnes ještě mnohem silnější než na "zavedeném" Západě.

První reakce některých politiků a novinářů podle mne zneužila toto historické povědomí, které máme bezděčně pod kůží (stejně jako spiklenecké teorie, v nichž všechno je předem zmanipulováno a předurčeno za zamčenými dveřmi v "boji gangů", na které je občan krátký). Do tohoto liberálně emancipačního a zároveň konspiračního soudku, účelově ovšem zneužitého, patří první reakce předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové. "Musím se velmi obávat, jestli se demokratický systém nerozkolísal, jestli tady není skupina, která je bůhví kým řízena, ale rozhodně ne volenými elitami, jestli za tím nejsou nějaké finanční zájmy."

Premiér Petr Nečas (jehož kancléřka Jana Nagyová byla vyslýchána celou noc) už ve svém prvním vystoupení - po osmi dlouhých hodinách od začátku zátahu - překvapil svým vlastním překvapením. Jak to, že případ dozoruje vrchní státní zástupce v Olomouci a ne v Praze? Do toho však ani premiérovi vůbec nic není. To je v kompetenci i odpovědnosti nejvyššího státního zástupce. Nečasova věta "Chci věřit tomu, že orgány činné v trestním řízení postupují zcela nezávisle a bez politického kontextu", vlastně mezi řádky říkala: "Nevěřím, že tyto orgány tak postupují." Něco takového může naznačit nanejvýš předseda vlády, který hodlá hned v další větě oznámit demisi. Nečas však oznámil opak, čímž se "paradoxně" stal absolutně neudržitelným politikem v čele státní exekutivy.

Tyto a podobné výroky či komentáře v novinách předstírají neznalost o tom, co bychom mohli nazvat ALFABETOU postupu příslušných orgánů (policie, státních zástupců, soudců) v normálním státě. Alfabeta není příliš složitá k pochopení. Zaprvé, policisté a státní zástupci do 48 hodin po začátku "realizace úkonů" v trestních věcech nejenže nejsou povinni, ale ani nesmějí informovat veřejnost, potažmo novináře, o skutkových podstatách a osobách. Ani obecně, natož zevrubně. Výzvy k tomu směřující jsou automaticky podezřelé, že chtějí vyšetřování poškodit. První (ale jen základní, nejdůležitější, výčtové) informace jsou namístě až tehdy, kdy je třeba zadržené obvinit nebo propustit, případně uvalit vyšetřovací vazbu. Proto už dnešek - pátek 14. června - také znamená o něco bohatší informační žeň.

Ještě podezřelejší jsou náznaky, že by snad mohlo jít o jakýsi "policejní puč". Součástí alfabety je - měla by být - povědomost o tom, že policie jedná pod dozorem státních zástupců (a k domovním prohlídkám potřebuje navíc soudní povolení). Muselo by tedy jít o "puč" (nebo o absolutní neschopnost, případně bohorovnost) všech orgánů činných v trestním řízení, včetně justice. Naznačuje-li kdokoli, že tyto orgány jednají pučisticky, pak nikoli ony, ale tyto "podrazácké" náznaky "liberálních" kritiků policejní "realizace" útočí - ať to jejich autoři a inspicienti chtějí, nebo ne - na základní pilíře demokratického právního státu.

Povinná nedůvěra svobodné společnosti vůči aparaturám represivní moci se neruší pochopením, že policie musí mít prostor pro účinné jednání. K fundamentální nedůvěře je možné se kdykoli uchýlit a akcentovat ji. Kvůli alfabetě (parametrům trestněprávních postupů proti organizovanému zločinu) není nutné ani správné vytěsnit zcela z vědomí abecedu (obranu svobodné společnosti). Platí to ale i naopak, v opačném gardu.