S Rumunskem se nenudím ani v EU

V rumunském Aradu se jako první z mezinárodních obchodních řetězců zabydlela rakouská Billa. Její supermarket představuje nejmodernější a asi nejudržovanější stavbu ve městě. Budovu střeží zhruba desetičlenná ochranka, která zákazníky z ciziny doprovází i na toaletu. V bulharské Varně ještě žádný takový supermarket nestojí, ale po městě visí reklamy, že se brzy otevře první Kaufland.

V silnicích po celém Bulharsku zeje podle tamního tisku až dva miliony děr. Kvůli nim prý řidiči musejí měnit pneumatiky každých pár měsíců...

(V Rumunsku totéž.) Ani ne třísetkilometrová cesta vlakem z Burgasu do Plovdivu trvá sedm hodin. První dvě hodiny spolkne čekání, než železničáři seženou funkční lokomotivu, zbytek zabere jízda.

Nedostatečnou bulharskou a rumunskou infrastrukturu zmiňuje snad každá hodnotící zpráva Evropské komise. I ta, která minulý týden doporučila přijmout obě země do Evropské unie. Navíc upozorňuje na korupci, nereformovanou justici, špatné kontrolní systémy pro přijímání evropských dotací nebo veterinární kontrolu, která neumožní vývoz masa do EU.

Jenže každým rokem je lépe. Z bulharských silnic už zmizely autobusy, jejichž podlahou se dala pozorovat vozovka. Tamní železnice spolupracují s německou DB a slibují rychlovlaky. I v Rumunsku se najdou nové silnice. Do energetických sítí investuje německý E. ON a italský Enel. Hospodářský vývoj na Balkáně chválí i evropské instituce: ekonomický růst a zahraniční investice lámou v obou zemích rekordy, uspokojivý je výběr daní, klesá inflace a nezaměstnanost. Proevropské nadšení v obou zemích přitom nelze nepostřehnout ani při pohledu z rychlíku: u veřejných budov už nejméně dva roky visí vlajky EU a každá druhá firma má ve svém názvu předponu „euro“.

V tuzemských médiích občas zazní, že Bulharsko a Rumunsko za námi zaostávají tak o pět let. Někde to platí, jinde chybí důvod k poučování. Nebo k posměchu, s nímž se o jedné kandidátské zemi vyjadřuje bavič Jiří Krampol. V televizní reklamě říká: „S Aha! se nenudím ani v Rumunsku.“ Takhle nadnesený postoj obyvatele „bohatší země“ vůči chudší jistě nezaujímá dvacet tisíc německých podnikatelů, kteří v Rumunsku a Bulharsku investují a obchodují. Neposmívají se ani čeští politici. Bulharům a Rumunům od ledna hodlají otevřít náš pracovní trh. Což je skvělé; i my jsme toužili, aby nás státy EU nechaly u nich pracovat. A ještě něco: s Bulharskem a Rumunskem se nebudeme nudit ani v EU.